Studijní nadšení neutuchá ani po tolika letech. Stále je totiž co nacházet, odvozovat, vstřebávat. Každá tahová noc má potenciál, i kdyby se snad nechytilo nic. Dnes ale rákosí žilo, slavíci zatím jen velmi opatrně. Jsou ale při tuku a to by ukazovalo na – buď připravenost, nebo jiný původ. Do tohoto oříšku jsem bušil kolik let, zatím drží. Pro tmavé slavíky již je definice nastavena, jen ji učesat a nalíčit před lidi. Tmaví jsou jiní, jsou i obtížněji určitelní ve vztahu k věkové kategorii. Kdo si myslí že ne, dost neviděl.
Noci si jsou podobny, ale něco všemu stále tak nějak chybí. Ano, pořádná vlna. Chvíle, kdy do sítí vráží jedno bělavé bříško za druhým, jedni vyskakují, druzí o kroužek stojí.
Viděl jsem dneska nad ránem, když tma přidrhla ve dveřích, jak z výšky spadl do leče pták, přímo do kapsy. To chci zažívat, to chci žít! Šlo o adultního samečka rákosníka obecného a zaujalo jej „hraní“. Tučný jak tvaroh, dávno cestující. Odkud? To bych chtěl znát. Kde se před časem zvedl od domova, a kam se od jihu pokusí vrátit. Půjde-li to.
Mrzí mne netopýři. Za stmívání dorazí lovit zejména nad jezírko a jsou to oni, kvůli komu musím sítě stahovat. Radary jim selhávají a kapsy by zničili. V půlnoci už jsou dávno jinde. Jde o netopýry ušaté i drobné netopýry vodní.
Je čas letně-podzimního tahu pěvců – dálkařů. Letí, aby odletěli. Já stojím pod nimi a z hlavy se mi kouří pro podněty.
Mladý modrák od stoky. To on zas některý z nich přijde po republice nahlášený, jak si vede dál.
