Pár chvil zbývá do příletu prvních slavíků obecných, opravdu pár chvil. První výpravy na jejich hnízdiště bývají smutné. Shledávám totiž i plácky zemřelé, které příletu nedožily a vyškrtávám je z evidence. Tak se stalo na přelomu měsíců i na lokalitě „Pasťák“, která byla zmýcena. Nemohu nic, než pochopit, že staveniště z buřeně jednou procitne a divočina (i se slavíky) končí.
Právě ale proto apeluji na zachování křovin všude, kde mohou zůstat, kde nikomu nevadí.
Jsou to chvíle věru nepříjemné, ale bude hůř! Už jsem to někde napsal pro čtenáře, nevěřím v záchranu naší krajiny. Přijdeme o ni. Brzy.
Tak ještě letos…
