Je celá řada báječných knih o loukách, o lese a ptactvu, ale i o obyčejné zahrádce. Obyčejné? To bych tomu dal!
Vezměte současné zimní dny. Ony nám to všeobecné kouzlení sice přibrzdily tak, že ohromné množství dějství začne až na jaře. Proč ne, počkáme si. Pak stačí zastavit kroky, pozapínat smysly do posledního, a žasnout. Vytipujte sobě pár metrů planety a vyzkoušejte. Rolujte pak horlivě na telefonu, hledejte druhy, co oči objevily. Radujte se. Zdaleka všechno jsme nezničili, to mám pro dnešek první z příznivých zpráv. Jsou lidé a skupiny, které pro téma pracují na plné obrátky – čest i sláva takovým! A jde v tom případě o dobrou zprávu druhou. Buďme jim podobni soukromým zájmem, buďme ke krajinám v dosahu možného kamarádští. Příroda si nás oblíbí, začne se o drobné podělovat. A jednoho dne přitlačí/nasype pořádně. Pak balík úžasu nepobereme. Je tolik věcí, co stojí za poznání!
Vídám z pozice správce naučných stezek návštěvníky. Nechci jistě po místních, aby dokola pořád četli tabule, tací spíše jdou cestou v osobní stavěné pohodě. Je jim prostě milo. Pak jsou ale též průchozí, kteří místními nejsou, a tací se kolem stojanů zastavují. Zvědavi. Od stezky očekávají informace. A ona je v portfoliu má. Republika je syta z naučných stezek, a to je třetí zpráva dobrá. Vede lidi k užívání. Jako přívětivá lékárna.
Nikdy jsem v krajině nezažil nudu, nepamatuji. A víte, co třeba osobně mám velmi rád? Venkovské zahrádky (tradičních) letních květin. Loví vzpomínky. A i kdyby vzpomínek nebylo, krásné zůstávají. A pak mám hodně rád kotlinu dolnobousovskou. S opotřebenou hůlkou kouzelníka. Jeden by neřekl, co všechno umí. Když se v poli zatřpytí průhledný římský korálek a vy jej seberete. Září k vám po naslinění ohromnou čárou historie – co všechno tahleta krajina ví! Když klíny jeřábů nad parkem křičí, že dál už nepoletí. Sedají v úhoru, vydechují. A bude se ponejspíš tančit. Kde stará Klenice prohýbá tělo do bumerangu, ale narozdíl od něj se zpátky nevrací. Zato však v zelených trávách za letních odpolední stahuje pod vodu kladélka nadržených motýlic. Když zažívá veliký třpytivý den.
Ne. Tuhle učebnici do sběru neodvezu. Znám listy, který za jakým následuje. I záložku, tu věčně v pohybu.
::: Že jsem pozapomněl na slavíky? Nemusí o nich být vždycky…
Pro klubový časopis chystám závěrečný návodný díl o letních odchytech (slavíků).
