Když přijde karta hlášení na které běží o slavíka, říkám si hned: „To jsem zase prospěl!“
Ano, prospěl ornitologické vědě, posouvám poznatky o druhu o jeden dílek dál. Kdekdo se může od této chvíle hlášením zaobírat, kdekdo způsobilý. Snášíme snažení na hromadu, abychom věděli líp jak lze chránit, čím pomáhání podpírat. Západní cesta slavičí už je bezpečnější, než bývala v minulém století. Není tolik lepidla a sítě přátelské. Je totiž spousta nám podobných za kleštěmi. Za stolky s potřebnou literaturou, s nachystanou váhou a měřidly. A do toho vlétají gibraltarskou cestou k přeletu do Afriky rezaví slavíci z českých luhů a hájů! Letí, aby odletěli. Aby zkusili dosáhnout cílů až na otočku. Aby viděli a nasbírali do paměti zkušenosti, aby přežili.
Neměl bych si to dovolovat, ale už jsem si docela zvykl na milou Francii, že každý rok odešle pár šťastných souřadnic. Z sezóny pětadvacet už podruhé. Není to taková dálka jako předešle, to je ale docela vedlejší. Nenaháníme kilometry ani azimut.
Allier je řeka v centrální Francii a velký kus cesty běží poledníkově. V širokém žlebu se více na východ podobně chová Loire i Rhona. Jde o centrální slavičí tepnu k Středomoří. Chemilly je místem kontrolního odchytu (30.8.2025 v 7 hodin) slavíka, kroužkovaného z noci začátku srpna v Slavičím háji Česka.
Tato hlášení nejsou průlomová, jsou potvrzovací. A čím víc jich bude, tím tvrdší finální verdikt. Pojďme ještě dál vytvrzovat, ať tuzemská ornitologie okolo slavičího peří nenavléká po starém kontinentu odřený šat. Z Francie už by možná mohli vypravit autobus a vyrazit zjistit, kde ten Slavičí háj vlastně je, když se co rok připomíná na monitoru.
Z toho dne nemám slavíka, jenom bramborníčka, co se pod mezí u paty křoví onoho podletí někde narodil.
