Oni tedy mají v kalendáři oficiální na prvního dubna, ale poslední roky je i čas sčítání na zimních krmítkách takovým svátkem, kdy by se každý ze strávníků měl snažit, aby před lidmi trochu „vypadal“. Půjde na arch a do tabulky krom toho, že se dobře nají.
Viděl jsem ráno na zaslané fotografii samečka hýla, stiženého leucismem v oblasti hlavy a šíje. Podle autora přichází na krmítko třetí zimu. A to mi přišlo zajímavé.
O hýly jsem se zajímal v prvních letech licence. Přes zimu. Šlo totiž zrovna o zimu pořádnou a kolem městského koupaliště v javorech značného rozložení korun, v blízkosti Klenice a hlavně jejího náhonu – tam bylo bílých poletujících zrcátek, až oči přecházely! A hlasy, tenkrát jsem měl ještě sluch dobrý, ty se ozývaly zejména za poledne všude. Vím od těch dob, jak hýlové fungují. Přestože tehdy šlo o ptáky ze severovýchodu. Ano, kroužkování to potvrdilo. Tady teď mluvíme ale o hýlovi, který je nejspíše místním či jen mírně přespolním. Opravuji: přeslesním. Proto návštěvy opakuje každo-zimě. Pojďme chviličku žasnout…
Ptačí druh to je báječný. V zimě se pouští do krajiny otevřené, jinak pobývá v lesích. Tady u nás „dole“ v Polabí je to docela bída, málokdy je vidím na výletě. S jídelníčkem to mají košatě. Jsou-li někde bobule, třeba jeřabiny, neodmítnou. Mají-li kopřivy úrodu semínek, přilétnou též. A pak ty mléče javory, ostatní druhy tolik ne. Když člověk javorové dvojkřidélko rozpáře, ví, proč to dělají. Tam je nášup energie sakra pořádný. A pak už jen vrtulka víří k zemi. Bezcenná. Klenice ji bere na cestu a nese pod viadukt a dál. Pod hrad města na soutoku, po řece potom dál. Do míst, kde i ona končí a pokračuje dál v jiné, v moři se nakonec rozpouštějící.
Hýlové jsou v párech trvalí. A pozorní, to nejsou sobečtí slavíci. Vidíme-li je nad sněhem po pelyňku, můžeme atmosféry užít. Až zimě odzvoní, stáhnou se odkud přiletěli. Ve dvou. Najdou si zátiší někde na jehličí a ukázat se lidem přiletí až zase s tuhými mrazy. Tak, jako na krmítko pozorovatele, jehož fotku jsem ráno prohlížel.
Máte-li chuť, máte-li zbytné prostředky, máte-li čas a zájem, podpořte účastí Ptačí hodinku v koordinaci ČSO. Budete jedním z mnoha nadšenců napříč republikou. A přispějete k pohledu na ptačí zimu za okny. Jo a ještě – bude to letos asi pořádně přiletovat, soudě dle předpovědi počasí. Takže snad konečně zavaříte tužky i klávesnice.
