V ornitologii mě rok dobíhající bavil. Nepřilétla tedy už hnízdit ani jedna cvrčilka zelená, o ně asi přijdeme. Jak ustupuje třtina křovištní, nezahnízdí. Budeme se muset bez nich obejít. To je ale jediná šmouha, kterou registruji. Místo ní se ukázal luční strnad a zdálo se, že by i zůstal. Ten potřebuje plochu sadu spíše víc roztrhanou. Kdysi tu v krajině býval.
No a pak už možno zhodnotit slavíky.
Bylo to dobré jak u nás, tak po regionu. S účastí na hnízdění. S výsledky kroužkování to také proběhlo k spokojenosti a začal jsem na novém úkolu, který by dřív nešel ani tušit u dospělých slavíků – Těsně pohnízdní čas. To je vzrušující aktivita především pro první poznatky. Zjednodušeně si člověk myslel, že s rozpadem rodin vlezou staří do temnot a převléknou se. Ono to tak v mnoha případech ovšem nebude. Opět za indicii mohu poděkovat letnímu chytání. Rok příchozí bude tedy zčásti sezóny upřen k zcela novým pokusům. Už pročesávám archív a označuji podezřelé momenty k tématu. Zkusím je poslepovat, co to provede pod novou šablonkou. I tady by se hodilo, aby kroužkovatelé slavíky chytali. Jsou prostě věci, na které jeden nestačí.
Na Slavičí háj se snáší v posledním odpoledni roku po vločkách sníh. Obchůzka netrvá víc jak půl hodiny a přijel jsem taky poděkovat. Tak to mám od začátku, kdy jsme začínali s jedním pruhem země. Taky jsem chodil polohlasem mluvící mezi stromky. Dnes jsou z nejednoho již velcí chlapáci. Ne, nedržíme v prostředí vše jenom na ovoce. To by pak nemohl být háj. Co třeba takový dub cer? Žene se k obloze a já všechny za terminály tahám očima. Chtěl bych vše rychleji a ještě rychleji, abych ten opravdový háj jednou uviděl. A že máme podsazeno vydatně. Polodivoké růže z růžové školky ze Skuřiny, liány chmele a plaménku dodané spřáteleným povětřím, vrbu „vlasatou“ okolo potoka raději hned ve dvou exemplářích. To bude jednou nádhery! Bobuloviny, jaké jen nejspíš si vymyslet, těch k letním deficitům žoužele není nikdy dost. A slavíci na to slyší. Slavičí háj je a musí být jiný než parky které znáte v majetku ČSO. Servis k území velmi konkrétní a plocha pro nápady nijak rozměrná. Spoustu čtverečných metrů je potřeba ponechat loukám, jež nesmí zarůst, přestože zrovna zde slavík by celé jistě rád viděl jinak. Tam říkám – NE! Jak milé je sednout si ke květům na mírném vyvýšení a z ptactva jen se skřivanem kochat se světem odlišným. Když léto vrcholí a v střídavé seči díly se vysváteční. Motýli létají a nálada jeví se k tanci. Obloha zmodralá a den k dotčeným životům nekonečný.
Byl jsem i pro pár fotek, ale o všem by stačila promluvit první. Květnatá louka má sílu!
Mám ještě tuto…
Jedno z prostředí pro slavíka modráčka v parku.
