Než vyložím důvod nadpisu, musím upřednostnit obrázek z dnešního půldne. Třináct nad nulou, koniklec kvete před druhou ohořelou vánoční svíčkou stupňovitého svícnu, do jezírka z osluněného břehu skočila žába, když jsem šel okolo pro dřevo k zatopení.
Zde část výjevu…
Kdybych šel k oslavě, můžu kytku nastřádat živou po zahradě. To jsou mi tedy prosince! Když jsem ještě vlastnil tmavé vlasy, skákali jsme s aktovkou na zádech do závějí!
Milenec opuštěných míst…
V přerostlých zahradách, v předměstích lidských sídel, kolem mimoúrovňových křížení silnic, v křovinatých okrajích nížinných lesů – spíš lesíků, a také v doprovodných porostech hladin řek i rybníků. Okolo fabrik i skládek všeho možného, v klidných zákoutích parků. Tam všude, a ještě i jinde, bychom v podmínkách otevřené krajiny mohli počítat se slavíkem obecným, vyšším virtuosů.
Ohromných hodin jsem v prostředích odstál, vím, jaká jsou. Jak mohou zvláštní být po vůni zejména zjara, když se „do toho opřou“ fialky. A dál – jak žijí v nezájmu nás, lidí století jednadvacet. Ultraprazvláštní svět, v který mne pozvali, naučili mít rád i rozumět mu. Je to něco docela jiného než líčit kol krmítek na sýkory a vědět, že z každého druhého balkónu odbíhá pohled nájemníků.
Bývám tam sám, a dokonce i za stavů, kdy už jsou slavíci pryč. Přicházím přesně proto, abych dokázal o prostředích kreslit. Vybarvovat je do posledního tónu, zachytit v té nejskrytější náladě. Prolévat hlavu podivnou odlehlostí, těšit se, že přijde zas máj. Že květy zabouří, vůně zhoustnou přicházejícím večerem, že… ..a pak to začne! Místo přechází v gloriolu – stav chvílí nejvyšší. Je někde na větvi nahrbený a tucet per rezavých tíživě prověšených. Krk zpředu vypouklý od tónů vysoké náročnosti. Některých. Jiných zas v poklidu pouštěných ku obloze, napjatě vyčkávající. Ví, že to přijde. Že noci krom hvězd jsou mihotavé i křídly. Nápadnic.
Mám slavíky rád. Rád proto, že mne naučili milovat obyčejnou krajinu. Všechny ty „hampejzy“, které jsem tady před pár momenty balil do souvětí. Jsou obyčejní jak ony. A přeci zvláštní!
