Píšete občas ke slavíkům, jindy k opeřencům šířeji, někdy i mimo ptactvo. Vždycky jsem rád a je dobré znát, že „lidí pro přírodu“ je pořád dostatek.
Pojďme dnes, kdy ledy na hladinách už zase nejsou, řeky mají svobodný tah a potoky stojí podobně, podívat se za problémem, který sužuje rybaříky. Zde z korespondence..
Foto: St. Konopková
Jezdil jsem kolem Červenského rybníka, kde za mrazů bylo v ledovém záklopu uprostřed plochy zčeřené okno a kachny seděly při okraji. Přemýšlel jsem pak dál po cestě do parku, zda při potápění nemohou zbloudit a utopit se pro nemožnost nadechnutí. Ledňáčky problém stíhá a nejeden se lovem utopí. Navíc jde o tragédie, jež nejsou většinou poznat. Najednou v úseku obhájeného revíru rybařík chybí. A led zvolna roztává…
…………………………………………………………………………………………………
Už málem půl století jsem tady k vašim otázkám. Byly jich za ten čas stovky a nevzpomínám, že bychom odpověď nedohnali. S mnohými z vás jsem se i sešel, seznámil. Do některých míst za záhadou vyjel. Vzpomínáte? Vážím si lidí se vztahem ke krajině a neznám jich málo. Přečasto sobě jiní – a přeci jen společní! Tak, hezký den volna i klidu.
