Ornitologie je mi výborným kamarádem a průvodcem. Nebyl bych v krajině ani poloviční, kdybych nevládl disciplínu nést. Už od dětství jsem koukal, kde co lítá, bohužel i trochu škodil. To ale odpracovávám. Ne, k žádné zpovědi nikam nechodím, ale sám za sebe vím, že mám co napravovat. A tak makám, dřu a pracuji pro opeřence, především pro slavíky. Uchvácen nadržováním si myslím, že oni mé tisíce časových jednotek potřebují nejvíc. I tento web platím pro ně. A jejich krajinu. -Jasně, škodolibý by namítl: „Ale taky pro sebe, nežvaň! A pro město, co se s tebou veze na tom nápadu“. Máme svobodu vyjadřování a střežme si ji. Pak tedy – ať každý soudy má své. Já jsem ale upřímně šťastný v tom, kde se nacházím. A protože máme to štěstí mít prostor pro krajinné nápady ve vlastnictví, mohu si dělat (málem) co chci. A vidět to v prostředí je, to bezesporu.
Ale přejděme k nadpisu a řeknu, co jsem tím myslel.
Koukáte na oblohu a máte jasno, že dnes to lítat bude opravdu živelně. A máte-li v ruksaku kleště na kroužkování, pak chcete i nějakou obroučku zatočit. No jo, ale ono se od rána příliš neděje, nějak jste vidění „promáchli“, a je to tak – dopít kafe a jít do kovárny roztočit kola další pětiletky. Aby železo měklo.
A jinak tomu není ani teď, kdy jedu do parku a – sakra! – ono tu toho moc není. Schválně vše pochůzkou prošlápnu od nejstaršího dílu po nový a uvidí se… No a výsledek vážně v zákrytu. Jenže…, stačí přijít k večeru poté, co zuby vycenil mráz a všude je života k nepobrání. Až jeden špitne – kde se to všechno nabralo?! A to je přesně jako s doplňováním organismů do našich nabídek. Sázíte kominíčky pro bájného motýla skoro nemodrého, a ono to potom zafunguje. Šlapete v blátě pro slavíka zmodralého, a ono se jednoho rána povede. Nosíte větve k pokládce mezi vyčuhující hlavičky kopřiv, vozíte listí ze zahrady jako podivín – rozprostíráte tam, kde místní spad je doposud plytký (kosové následně aktivitou napovídají, že cesta zdá se být správná), a ono se ve finále povede. Z červených větví svídy se ozývá zpěv a vy tušíte, že zítra tam bude znovu.
Prostě si myslím, že se člověku dosud tak nějak nepodařilo všechno z přírody vypráskat. Že ještě jsou kdesi rezervoáry, z nichž na „zavolání“ je šance objevit se. Vypsal jsem na hrstce případů, že to doposud v krajinách platí. Zázrak? Myslím, že ne. Jen ohromná vůle po přežití hromady organismů, které ne a ne účinkování vzdát.
Od nadpisu opět je téma (politickou hantýrkou) odkloněno, snad to nikomu vadit nebude. To by na stránku nejeden dávno nechodil.
Pak tedy: Hezké chvíle s očima pro krajinu.
