To u nás ve Slavičím háji zažije jen sotva aneb Pozdrav od Biskajského zálivu.
Je sedmadvacátého července po příhodné noci a na okraji nevelkého města se probouzí ráno. A slavíci „jdou“. Od kleští k pravítku, pak na šupléru – a zvážit. Další některý z okolních dokončí ukládání rodiště do ptačí paměti pod osobním číslem. Zatím kostrbatým, neohlazeným. To až čas a kilometry cest sejmou vrypům výrazný dotek severské raznice. A ty kilometry zanedlouho po okroužkování přišly „na pořad dne“. Spíše noci. A úplně přesně – nocí.
Slavík ovšem na svém prvním odletu udělal něco, co se spíš neděje, letěl o mnoho příkřeji směrem západním. Neuhnul dávno jako jeho druhové, aby se „zatočil“ okolo hor a slétl k úžině. Letěl nad mapou dál a Pyreneje obletí po západním okraji. Kdybychom kreslili přímku za křídly, na tisícím třístém sedmnáctém kilometru jej zlákala krajina k další z přestávek. Nu, a tam se ptáci kroužkují, jako dnes mnohde Evropou. Tu francouzskou nevyjímaje. Přesně to je na události skvělé, přesně toho nám třeba. Proto nabádám českou komunitu alespoň k letnímu chytání o nějaké té noci. Slavíky nakonec „rozmluvíme“.
Pták byl zachycen jedenáctého srpna po ránu. Zrovna dnes jsem se kochal videi z francouzských zachytání, je jich na síti poměrně dost. Netuše, co za chvíli přijde. Říkám tu často, že cenné výsledky jsou všechny, když už se kroužek může jakkoli připomenout. Neznamená, že nevím-li k výsledku bližšího sám, že jiný z kolegů třeba po letech případem nezacloumá. Každý dotek je cenný. No, ale přeci jen – jsou tady možnosti, kdy hlášení zavoní dálkou. A jde-li o zprávu o přežití, volá to nejmíň po malé oslavičce. Jen ten, kdo životy pěvců sleduje, fandí jim a třeba pomáhá, ví za takové konstelace, jak chutná radost. Ten slavík s velikou pravděpodobností cestuje dál!
Čekala jej korekce, nový nápřah podél pobřeží a cesta k Gibraltaru. Anebo to doslova takhle není, ale co na tom? Máme snad možností ku výběru!? U tématu zdejšího ani tak ne.
Přiřazuji kartu k ostatním a musím konstatovat: Pro letošek mám „naplněno!“: Les Sables-d´Olonne – kamínek slavičí mapy, který jsem neznal.
Nemám z toho dne fotku, ale dvě rána zpět to v parku vypadalo jako na horách.
