Ještě před chystanými výsledky pro červenku a její zádumčivý život bych rád při pátku uvedl téma jiné. Zavadil jsem o námět posledně v archívu a myslím, že je vhodné to říct.
Měl jsem štěstí hned na několik lidí v české ornitologii, kteří mi měli co dát. Osobnost železničního inženýra Pavla Žďárka je právě takovou. Až by se dalo říct na vlně drážní terminologie – byl ku mne takovým posunovačem. A škoda nejednomu z nás, že tu Pavel už řadu let není. S velkou noblesou vystupoval, byl kamarádský. Řeklo by se dnes – ze staré školy. Poslyšte větu, kterou jsem z dopisu vyňal, aby navodila téma, které chci nést.
„Vzhledem k tomu, že oba příbuzné druhy žijí na mnoha místech vedle sebe, domnívám se, že pelichají podobně. „
Jistě, řeč je o slavících. On si mne pro rozhodnutí vážil a podporoval, zejména překlady z němčiny.
Musím se usmívat a k příteli dodatečně, kdy sám jsem došel po cestě před nádraží či spíše před oblouk depa, nesouhlasit: „Ne, Pavle, podobně oni nepelichají!“
Mám už nasbíráno materiálů od obou příbuzných, a tady jsou sobě jiní. Nadneseně lze říci, že je to k badateli proto, aby se drželi zajímaví, nesnadní. Kdy nejde zjištění u jednoho prostě překopírovat k druhému. Osobně mám pro slavíka tmavého – uherského výraznou slabost a přestože setkání jsou dávno stovky, „špekem“ zůstává. No, a taky pelichá jinak, jak už jsem v opozici k Pavlovi právě zmínil, máme-li v hledáčku adultní ptáky. Pak tedy výměnu kompletní, pohnízdní.
A přeci oba „hnědí“ slavíci našeho pásma stojí procesem dál a dál ještě „za oponou“. Když jsem v devadesátých letech začínal brát úvod do jejich přepeřování, úžas za úžasem do toho prosakovaly. Mnoho okolností nebylo popsáno, jiné neúplně či v mírných odchýleních. Bral jsem ty „kapky“ přes deset let, jak pro mou hlavu „zabíraly“. Každého roku se těšil na letní „výsmah“, až kopřivy popálí slunce a krajina stane doutnající i po nejtemnějších křovinách. Kde zem v kůře vytvrdlá, že motyčka od sklopky zuby by téměř vyrazila. A taky, budu-li mít dost štěstí. Kliku, rozumíte? A jistě i čas, ale tím jsem snad nikdy nešetřil. Ono, v slavičí ornitologii tomu ani jinak nemůže být. Vše extrémně odpracované do puntíku. Ale podívám-li se zpětným zrcátkem podél patníků mocně za záda, ta cesta byla – a je, ku mne pořád báječnou! Jen, aby ještě zas přiletěli…
Přichází vás sem hodně – klidný den k vašim dveřím, pokud to trochu jen půjde.
