Pro koho dnešní čtení nebude, dočká se jindy.
Mám tato témata zpracovat do svého díla vrcholu specializace a jsem nejistý jako mnohdy jindy se slavíky a jejich ukotvením. V republikovém formátu si mohu vzít ku pomoci „Atlas migrace“, co vyšel v roce 2008, ale mnoho mi nepomůže. Pro slavíky prostě nemáme kde brát. Na jednu stranu neveselé, na protilehlou povzbudivé.
Víte, v čem je problém? Ani můj materiál není schopen objektivně doložit, jak to s věrností rodišti a hnízdišti u slavíka obecného (a zcela jistě též slavíka tmavého) stojí. Nabídnout mohu mocný materiál pro vztah výrazný až silný, ale nedovedu posoudit, co se děje za studijní oblastí dál. Jinými slovy – je také prosycena mými kroužkovanci, jenom o tom nevím, protože tam prostě nechytám a nikdo v okolí stejně tak? Nebo tam okroužkovanci opravdu nejsou? V tom – nemohu si pomoct – cítím nepoctivost. Co když je to s nimi trošičku jinak? Alespoň třeba u samic a lépe ještě u mladých samic, jak se zachoval (dle publikovaného) třeba modráček z severočeských výsypek? Co s nedávným výsledkem vlastním, který mi rozstřelil představy o slavících starých? Kdy pták přesídlil nad Prahu od nás, od Kosmonos. Co s mladým slavíkem, kterého jsem okroužkoval před lety u Rozkoše v krajině Náchodska a který byl v pevném květnovém čase docela jinde, na konci Moravy? Přesídlují na dálku, nebo ne? Dovedou to, nebo jsou „konzervami“, jak jsem si donedávna myslel?
To všechno potřebuji zodpovědět a prolézám úplně vším. V milém badatelském opojení, ovšem též v nejistotě. Pracoval-li jsem v ohni s železem, za každý počin se dodnes mohu postavit. Prostě ručím. Viděl jsem nyní během srazu spolužáků na stěně školy sluneční hodiny, kterým jsme před fůrou let vrátili život. Ten bousovský skvost vůbec neutrpěl a měří ze všech sil! I nám tam měřil, protože svítilo slunce. A tak jsem k okolí o práci promluvil. V nadšení, jak jinak? Ovšem – a to je podstatnější – v samozřejmé jistotě. A jsme zpátky u té knížky, co s tím? Spisuji tady poznatky, které mi za pár let někdo může omlátit o hlavu, byť jsou za nimi tisíce hodin.
Jak to je s těmi slavíky ve vztahu k místům? Ksakru, já to do dneška nevím! Dám aspoň nějakou fotku, je to tu dlouhodobě dost prázdné – a také, ať si tu slavičí barvu připomeneme. Tady je..
To jsem se od sklopek otočil očima podvečerní pastvinou vzhůru, a tichá společnost byla na světě.
A teď opravdu ještě barvu ptačí a důkaz, že slavíci nejsou jeden jako druhý. Chovatelé holubů by bez váhání přiřkli objektu přívlastek „kapratý“.
