Seču poslední dílek motýlí louky kosou a teprv se stmívá. Horko je jak na Helfštejně, když jsme tvořili s Tomem mezi výhněmi po obou stranách. V těch krátkých limitech ventilátory žhavily skoro v kuse. Tady za provázkem je podobně, jen bez limitu. Krahujec před chvílí ještě zkusil úpolníky, z jednoho je peří na cestě, ale tentokrát ostrouhal. A už je tu jiný lovec! Kosénkou jsem odkryl další čerstvé díry hlodavců a kalous je rád. A bude mu ještě líp, doma v zahradě uhynul převislý modřín, bude z něj pořádná opravdová berla sem do louky. Zítra ji nainstaluji.
Pak, když jedu domů, okolo Horního Bousova sovy už loví svižně. Je dál teplo a potřebují nabírat. Všude létají netopýři, začátek září blížící se podzim nepřipomíná. Ale ono se to zlomí, bývá to tak pokaždé.
Ohlížím se za odchyty a žasnu dokola. Jak to pěkně funguje. I teď by nejspíš nějaký slavík ještě nad parkem táhl, ale táhl jsem domů a dál nepřemýšlel. Je pro letošek opravdu dochytáno.
