Dočká se člověk i tady po dolinách. Přijde-li správná noc, co tmou šetří, hvězdy srší na cestě zhouby, ráno se začne blížit – sletují do přízemí tažní ptáci. Tak bývalo v horách, když jsem jezdil chytat tam. S pomocí světla se dění odehrávalo a já se učil znát, který let dolů je rákosníkův, a který slavičí. Po stráních pak za dne skvostné zvonky vousaté, borůvky jak půl zeměkoule, borůvčí málem po krk. Ano, to jsem pohledem tam, ne u nás. Tady je výspa Polabí, kotel Klenice. A přeci jsem podobné zažil i tady mezi jabloněmi.
Noc byla ladná a vědělo se, že „budou“. Byli.
