Pár stovek metrů za okrajem města mám místo přechodného pobytu. Slavičí háj. Slavíci úspěšně vyhnízdili, ale hitem léta je motýl modrásek bahenní. Po nemalém vynaloženém úsilí už je jasné – ano, je nově zjištěným taxonem prostředí a my jdeme místo zaregistrovat.
Mezi nočními tahy je čas obcházet kvetoucí kominíček a motýly počítat. Žádná vysoká matematika, stačí prsty jedné ruky. Jak rychle imaga hynou, skladba se obměňuje. Žijí totiž nejvíce týden. Zkraje jsem jel na chybách, ukazuje se i tady, jak je důležitá dobrá literatura. Dnes po ránu, jak sítě začaly vlát prázdnotou, pořídil jsem díky náhodě možná snímek snímků. To musím ale nejprve nechat ověřit – zda ano či ne. Na každý pád se znovu ukazuje, že jedině úsilí a výdrž dokáží přírodu rozmluvit konkrétněji.
Chytil se k ostatním opeřencům i modráček znovu. Tentokrát ovšem mládě asi nahoře od Zvolínku, je z prvního hnízdění a docela determinačně dával zabrat.
Daří se schytávat v zajímavých číslech zdejší strnady obecné – letošní mláďata. To se může hodit. K průtahu či – lépe snad – pohybu rákosníků dlužno poznamenat, že už se ukazují v zastoupení i mladí obecní rákosníci. Jinak jde třtinou běžná skladba křídel. Staří velcí, staří proužkovaní – i s omladinou, a tak dál. Málo je tradičně strnadů rákosních, ale Slavičí háj není prostředím k druhu optimálním. Nevím, co pro ně udělat, u rohu s mokřadem sídlí jediný pár.
Je to odvážné – možná až přidrzlé, ale budu se moci ohlížet po nové výzvě ve vztahu k vzácnostem. Tři cíle naplněny (teď raději zaklepávám na dřevo), jaký vyhlédnout čtvrtý? Třeba, jak odklánět jarní mrazíky, to by byla věc. Větve jsou většinou prázdné, stromy jak po nemoci. Prořídlé, často v náhradním listí. Lesík se vzpamatovává taky složitě.
Včera byl balón v závěru pouti tak nízko nad městem, až se psi báli pro hukot hořáku.
