Kdyby senzace přicházely vždy, kdy se k nim vzhlíží, prožitek by byl poloviční. Ony si ale vyberou chvíli, kdy se to nejmíň čeká.
V roce 2013, taky v létě, jsem v kopcích nad Starou Studénkou zažil při odchytu pořádné překvapení. Popsané je tady dostatečně. Dnes máme rok 2024, kdy úžas si mne našel a drží od rozednění.
Protože kroužkováním slavíků žiji, včerejší výsledek z průzkumného odchytu v noci jsem opravdu pitval. Došlo to tak daleko, že jsem musel do parku znovu a zachytat ještě i dnes. Jedná se o předprocesové pohyby adultů. Když tedy hádám, že nastupují.
Noc byla zvláštní, s vodní popůlnoční vsuvkou. A ráno v liniích průhledno. Přiletěl mladý kos, že by chtěl vidět kleště, než odtud vyrazí za sluncem. Tak jsem je předvedl. Rozednilo se docela, když přeci jen lovím z kapsy slavíka. Kroužek na pravé, je to ten ze včerejška, tak se pozdržel. Pak ale vidím, že to není on, včerejší. Stejný šok jako tenkrát, jenom s jinými písmenky.
Ty chvíle jsou na celý život, nikdy už nezapomenu, jak se vše semlelo. A výsledek? Jde o samičku – loňské mládě. Bohužel nedopátráme původ. Je „ze vzduchu“ a z noci. Co se tak může dít, než u dospělých slavíků započne pelichání? Jedni se vpijí do podrostu hnízdišť a do jara o nich už nikdo neuslyší. Pak jsou tu poražení z páru, a ti během krátké doby musí do místa náhradního. Spolu s všemožnými smolaři, co s bytím měli nejspíše na kahánku, jako tato nezkušená matka. Urvala život a nějaké to peří. Život se počítá a kabát obleče lepší.
Když se z francouzské centrály dotážou, mohou si okolnosti přibalit. A my si počkáme na skvělé souřadnice. Slavičí samičky jich z jarních návratů Evropou nikomu příliš neposkytují.
