Když se to napíše tímto způsobem, a ke všemu je domácí rehek hvězdou letošního roku ornitologa, působím jako veleúspěšný chytač. Pravda je ovšem docela někde jinde a jdu s ní ven.
Nejedná se o rehka kominíčka, jedná se o květinku kominíčka. Krvavec toten. Myslím, že jej mnohý zná.
Už to tu zaznělo, slavíky se mi přilákat a udržet na Zahrádkách povedlo, výzvou číslo dvě je modrásek bahenní, motýlek v kraji vzácný. Krvavec – živnou rostlinu housenek v parku máme, ale dost málo. Tak jsem jich na mokrý okraj motýlí louky půl tisíce přisázel. Sadbu se podařilo získat za upřímný příběh o pokusu ubytovat modráska bahenního u nás, vedle slavíků. Sít jde kytka prý velmi špatně, zapěstováním z kořenů bývá vyhráno. Tak jsem klečel a sázel, a aby mi nehráblo, pro změnu sázel a klečel. Idyla dávných hospodářů se naplnila v čase, kdy přijel syn a podal mi v hrnečku kafe. Tak to kdysi bývávalo i tady v okolí Zvolínku. Lidé na poli trávili spoustu času a tak si dřinu uměli vylehčit.
Kus ode mne vzlétá skřivan a vidím i ji, jak nad hroudami krátce přeletuje. Jsou ve dvou, to je dobrá zpráva. A od potoka už naplno zpívá bramborníček. Samozřejmě že černohlavý, na hnědého je fůra času. Napadá mne, že to je vlastně další tandem druhů. Jiné zimoviště, jiné přílety. Tak to mají slavíci i rákosníci. Dnes se vrátili hřivnáči. Hned dva páry. Přibývá strnadů rákosních, ozývá se vodní chřástal a novou budku obsadily modřinky.
Každý den se dívám jak poupata mirabelek tloustnou. Výbuch přijde možná už zítra. Pod břehem jedna z těch slivoní pár větví na sluneční straně už obílila a musel jsem si dojít pro vůni. Mám ji provázanou se slavíky, i proto je nezadržitelně opojná.
Poslední, co tady napíšu: na modráčky se (pořád) čeká.
