Pocity, co u mne nejdou vyvážit ničím. Na představy máme nárok a já se práva držím.
Ze zimovišť startují k návratu slavíci modráčci a to u nich bývá otázka několika dnů. Záleží, jak pro své návraty navolí přestávky. Samičky jistě, partneři tolik ne. Znám to od slavíků pravých, ony se vrací s rezervami, oni většinou nadoraz. Sází na domov, že stůl pro ně bude mít vychystaný. A ono to tak bývá, tady totiž v těch šířkách krajina od sněhů nezahálí. Ostatně, běžte se podívat ven. Zalezte do roští, odhrábněte pokryv. Tam je ten „proptačí“ stůl!
Vím, že už letí, a našel bych k tomu důkazy v dokumentech. Rád říkám názory pravdě podobné. A půjdu za chvíli zase parkem, kde pozorný budu velice. Modráččí místa hledí přes město k obzoru, odkud přiletí změna. Dobře to ví.
Vysázeli jsme stromy a nebylo jich včera málo. Do nového prostředí, byl na výsadbu prý nejvhodnější čas. V podobných zákonitostech se nevyznám, ale naslouchám jiným. Dnes půjdu očima v sobě slavit. A nejlepší bude, když odtud právě vypadnu. Pod slunce, mezi stromy.
