Každý jej zná, ale je jasné, že málo. Proto se na něj ukázalo. Navíc „kominíček“ mění zvyklosti. Když mohou čím dál početněji červenky, proč bych nemohl já – řekl si nejeden z přezimujících kolem loubí větších měst. A jsou v tom dobří..
Já jsem žádného v zimě nikdy neviděl, natož odchytával. Bobulí máme po fasádě pytle, rehek žádný. Okroužkuji si však nějakého v létě, až mladí z hnízd vylétnou dál do kraje. Slavičí háj občas potulkáře přiláká, a tak jej na seznamech mívám.
Oba příbuzní, tedy i ten zahradní, mají z převažující části rezavé ocásky. Pokud pera jsou sbalena, je rýdovák nenápadný, jakmile se ovšem rozevře do vějíře, barvy „hoří“. Pokud bych chtěl být co nejpřesnější – a v ornitologii se o to snažím – musím už zase poznamenat: hoří jen za určité situace! Jakmile do něj posvítí slunce. S dodatkem: v jarním vybledlém šatu. Vypisuji se zde s tím proto, že podobně to mají slavíci. Asi se budete divit, ale i oni mají rýdovák dvoubarevný, v složení krytý o tón tmavšími prapory vnějšku a hnědavějšími „jedničkami“. Neplatí tedy, co se píše.
A pak jsou tu mnozí podobní – modráčci, jeden z bramborníčků, bělořit, černí lejsci a ještě bychom někoho našli. Zkrátka ovšem přišla červenka. Ta ať s kormidlem provede cokoli, vždycky je výsledek po olivách.
Rehek kominíček je jedním z prvních pěvců slábnoucí noci. Je to s ním příjemné, i když písnička je spíše prostší. Jednu chvíli to od zobáku jde, jak kdyby se neuměl vyjádřit. To rehek zahradní, ten už je v tónech přeci jen tvořivější.
My si je tady oba ukážeme, dám ale záměrně rehky z parkových nocí v létě. Svatbám vzdáleni, není to tedy po kabátech žádná sláva. Druhově je už přiřaďte po svém.
