Pět let běží odchyty v souměřitelné úrovni, pět let v parku dobývám dveře tajemství nádherného ptačího druhu, jakým uherský slavík bezesporu je. Ne, v místě nehnízdí, ale díky obrovskému pokroku v chytání jej mohu dosáhnout v počtech, které nejsou slabší odchytů před lety v severním Maďarsku. Od kolegů, níže po cestě odlétání.
Pokud by člověk chtěl co nejvěrněji slavíky tmavé posuzovat, musí nejprve generačně dělit. Bez toho jsou ostatní kroky marností. Takové jsou u druhu rozdíly a v úsudku si naběhl kdekterý.
Pak zámek cvakne – a můžeme do předsíně.
Na východním břehu Klenice se slavíci tmaví objevují v srpnu. Místní výzkum nezná do dnešního dne původ ptáků, v průběhu měsíce může jít o mix populací nejzápadnějších, až po ty švédské. Ptáci z Finska a dál směrem k Pobaltí odlétají jinudy.
Diskutovaných pět let je sobě podobných v technice i rozpětím odchytových míst, kdy došlo k ustálení playbacků i techniky vybírání. Doplněno pouze dochytávání formou překlopných poloplátěných sítěk s nástrahou.
I zde, podobně jako v Maďarsku, lze identifikovat tahové vlny, kdy ovšem u nás „v háji“ chybí odvaha nahlížet tyto rozdílnými populacemi. Osobně se domnívám, že za optimálních podmínek se do noci zvednou všichni, kteří jsou k etapě připraveni. A jedno, v kterém místě kontinentu, jsou-li tahové podmínky vstřícné.
Má-li „to lítat“, pozná se v nížině už na prahu nového dne v čase aktivace sítí. Kolem jedné. Na zpěv z prostředí totiž reagují nahoře pěvci různí, cestu zvědavě přerušují a dosedají v okolí zdrojů. Za takových stavů pak mezi (zatím náhodně) zachycenými není výjimkou ani slavík. Je vysokou školou poznávání v takové noci být. Tady o sobě průtah řekne opravdu mnoho. Kdo trčí v komfortu za zdí, mnoho nepobere. Třeba být součástí těch transferů. Nechat se vtáhnout. Co chvíli uslyšet hlasy zpomalujících ptáků, šramot přistávání, záchvěvy nadržených tyčí po liniích. Za těchto nocí se budík nenatahuje – a kdo to udělá, vyspat se měl doma. Věřte nebo ne, těch Nocí není mnoho a každá se vykreslí hned nad první fotkou, kterou z časů nalistujeme. Znám to ze sedla Jeseníků, kde ovšem šlo o určitý pravěk chytání letních slavíků; znám to z terénů po Čechách východních i po Moravě, znám z našeho parku. Kdy noci jen chvíli za setměním tutlají dynamiku. Ví, co má přijít. A i tady pozor, abychom byli objektivní. Sílu těch nocí smázne první zablýsknutí a následný déšť. To však polabské léto příliš neumí a drží je v příznivém nastavení. A přijde-li přeci taková, fofru se na punktu zažije víc, než kdyby se sítě prohýbaly peřím. Nyní se budou dmout co plachtoví a nezodpovědný chytač, který mávl rukou. Létá teď s povětřím mezi tyčemi a balí s větrem o závod. Slavičí háj je v čase odchytů komfortně po stanovištích jistý, sbaleno bývá ve chvíli beze škody.
Jakmile se srpen nakloní, bouřky vystřídá mlha. Poslední slavíci i tak k jihu musí, ovšem práce kol sítí je složitější. Tolik se nenachytá, vše nápadnější, neohrabané. Nyní bývá víc zaměřeno na slavíky tmavé. Šance na starší jedince, u kterých konečně máme příležitost získat regulérní náměry, a protože čas postoupil, i pozoruhodná skóre tuku.
Pak už po kapsách lovíme víc modráčků než hnědého peří, semafor léta chystá překlapnout na červenou. Přichází čas, kdy děti před školou odhodí první vajgly do škrabáku, s pokřikováním poletí nervózní budníčkové, lajny ve vrbách osiří. Bude podzim.
Na obrázku: Slavík tmavý po některém z rodičů.
