Právě jsem napsal důvod, proč hradím poplatky spolupracovníka Kroužkovací stanice. Se sítí i sklopkou jsem ptačímu chování na dosah. Objevit, zažít, i přeověřovat někým již řečené.
Zahraničních výsledků bývá málo a ještě spíš těch, kdy byl jedinec s mým kroužkem kýmsi kdesi zkontrolován či nalezen. Opeřenec s kroužkem cizím – přeshraničním, to je překvapení pořádné. Takové údernější. Pokud je to opačně, přijde do počítače avízo, že po rozkliknutí budeme moci slavit. Je-li pták s kroužkem cizím, kroužkovatel na to nachystán není. Přihodí se zničehonic.
Králíček obecný s estonským kroužkem už se rozhovořil a znovu mne uvedl v úžas.
Dvacet dva dní, to je délka časové úsečky, nasměrované na jihozápad. Tisíc a třicet čtyři kilometrů po přímce.
Tak ale ptáci nelétají a králíčci už vůbec ne. A protože řešíme migrační výsledek, lesní pěvec nebude s největší pravděpodobností ani z místa okroužkování. Už nějaký čas putoval. To samozřejmě nikdo z nás neví, nevíme toho víc. Jsou to jen takové náhodné nápovědy. Lepší ovšem, než nevědět nic, či jak by zaznělo od dávných oplétačů hrnců:“Lepší, než drátem do voka„.
Zajímavá je další věc, podíl štěstí. Už jsem psal, že od druhu mám ročně okolo dvaceti exemplářů a to jsou všichni tady z podzimní zahrady. Jsou místa a kroužkovatelé, kteří jich označí opravdu dost.
Ku štěstí poděkováním, lze kroužkovací vhled do života nejmenšího pěvce Evropy, tady na slavičím webu, uzavřít.
