Z jedné, třetí, čtvrté – a i z té druhé! Kdyby mohly sítě vyprávět, poslouchat by šlo celé dny.
Je těsně po ránu a zahrada se už protahuje. Listopad, jaký nepamatuje. Listí sice sletuje jako před lety, ale teplo je, až kolem motýlích keřů po zbylých soukvětích hmyz se k hostině znovu hotoví. To zase bude..
Vydlabané dýně po obci žádný fanatik dětem nerozkopal, je po dušičkách. Ne ale po „dušičkových ptácích“, ti teprve „jdou“. Druhá kapsa ho nechce pustit, ještě ne, ještě není přečteno. Ano, ten střízlík má kroužek. Je to kroužek můj, ale na jiné noze a nižší série. Číslo není podstatné pro dnešní prvolistopadový text, důležitá je kniha kroužkovanců. A tam stojí, že střízlík dostal kroužek před rokem a týdnem necelým. Příběh začíná…
Co o nich vlastně víme? Uspokojivé to asi nebude. Co víme o červenkách, které krajinou nyní protahují? Co o pěvuškách? Co víme o brhlících, o té jejich „stálosti“? Buďme za kleštěmi přemýšliví, co nás po republice je. Do posledního!
Ten střízlík (a hned na něm ověřuji determinační znaky, protože prostě vím, že mladý není) může být z okolních lesů, pak dnes slétl do vsi k zimování či rozlučce s domovem. Může být ale též průtažný, a pak to je věc ještě pozoruhodnější. Loni byl (podle mne) tohoroční, letos by s posunem letěl tudy znovu. Trošku se bráním té úvaze, bylo by to vůbec možné? Ale jistě, že bylo! Vždyť dnes víme třeba o slavících, že se dovedou vrátit v Africe na flek, kde jim to před rokem klaplo. Zahraniční tým toho poznatku došel. Proč mne to nepřekvapuje, přestože jsem Afriku viděl jenom na mapě? Vždyť to samé dělají tady v krajině kolem. Taky v ni trefí. Možná, že ptáci dovedou víc, než doteď víme. Je zajímavé – a všiml jsem si toho už mnohokrát (i proto sleduji odlétání od kleští) – pták se snaží primárně vrátit z místa okroužkování do místa, kde naletěl. S mumláním jej pak jdeme vyklopit a popřát mu na cestu tedy znovu. A to je kolem keřů a nabídek bezpočet jiných. Ne, počítač jej vrací na trasu.
Ptáci jsou podle mne nesmírně soustředěni na podzimní klíčový úkol, nemůžeme vše přejít jen obdivem k pěkným formacím na obloze. Bude to poněkud složitější. Už si dovedu představit, jak pravým vědcům vstávají vlasy po pracovištích hrůzou nad podobnou úvahou nějakého romantika. Psychika hraje svou roli i u opeřenců, to tak asi bude. A přetržený tah? Klidně, proč ne.
