Třeba to půjde. Ale my pořádně nevíme stále, jak noční pohyby fungují! Co je kde zbrzdí, do čeho ochotni jsou ptáci vyletět. Zcela jiná situace je v terénních bariérách s lokálně zasazeným počasím bez výrazné odhadnutelnosti. Nad volnou krajinou se tah odbývá jinak, komfortněji. Ptáci nehrají o přežití.
Ano, o přežití. Viděl jsem obecné králíčky na Rýchorách, když jsme s nocemi začínali, jak doslova krajinný zlom přelezli po vřesu. To když mnohokrát předtím je ostrý poryv větru zbrzdil – zastavil – a vrátil nazpět. Poradili si. Viděl jsem ty samé pěvce v Červenohorském sedle vmáčknuté do síťových polí protivětrem, že se dali sbírat po jednom. Oboje v noci. V setmělé krajině na střední Klenici nic takového nehrozí. Není tu k vidění – a to na škodu – ani migrace motýlů, tolik jsem ji v horách obdivoval. Odchyty po nížinách jsou jiné.
V noci na třicátého se oblačnost asi rozevře a k půlnoci bude možné začít. Na cestě výše od hranic je nepochybně ještě množství slavíků, zejména modráků, ale i těch tmavých. Adultů se naše kouzlení dole příliš netýká, drží se docela jiné strategie. Na mladé líčíme, na jejich zvědavost a nespěchání. Trochu je naškodu jejich věkové číslo, měření peří je více pro legraci. Ale i tak ona data sbírám, už třeba proto, abych se mohl napevno postavit za svá tvrzení. Ostatně to, že něco neplatí, je také výsledek.
Starý kontinent se odshora pomalu začne ochlazovat a jak zmizí srpen, září se teplem nepředá. To samo sebou ptákům moc nevadí, k letu naopak volí chladnější vrstvy, nemilé je to k nám. K hledačům pravdy o ptačím stěhování. K žasnutí nad něčím, co je generacemi odzkoušené, co se vyplatí podstupovat. Pro návraty. Pro tvrdou podstatu všeho zápolení. Snažme se žasnout, protože objekt ve směru k nám je poctivý. A spolehlivý. Čtyřicet jednou krát jsem se přesvědčil. Mně to tak stačí.
