Nefouká, je klid a přeci se k zemi snášejí listy. Smutné, ale něco tak rozhodného! Pro rok obdivovatele zcela zásadního. A já takovým jsem. Hrdý, že mohu tuto pozici držet.
Byli jsme s dětmi v lese a vlekli košíky na klobouky. Dovolená chudých – se tomu po Česku říká, ale co to provede potom v kuchyni, tam už posměšky neslyšet. Já jsem však hlavně o vycházce velebil přírodu a dvě parukářky v naprosté smrčištní tmě, to byl zážitek. Nebály se, lidi asi moc nevídaly.
Teď po lesích frčí červené muchomůrky, sbírá je málem každý, prý po nich člověk nikde nebolí. My je nechali tančit v úvoze prudké cesty. Valila jí nedávno voda a tak o tom vyprávím zeširoka. Jak to na jílech cest vydřených funguje. Pak mám dvě chycené doma v síti, jedna retrapem, druhá nově. A taky se spletl brhlík, kroužek série nízké, oblýskaný – pojďme pár slov k němu.. Viděl naproti u mlýna javory kvést, pak přišly povinnosti a teď už před ním z nich listí opadává. V tónech žluté – té především. Co žluté? Je kalně zlatá! Jako když detektorář kopne dukát. Tak ty před ním odlétají a dole rozmotávají koberec. Po nich koruny zprůhlední a přijde vítr, vyzkoušet jejich připravenost. A potom sníh. Nalepí se ve směru spadu. Jeden takový den budoucí zimy třeba bude, že sníh uvidíme. Jinak se s ním už pěkných pár let u nás v Polabí šetří. Vzpomínám, jak jsem jej vídal při cestě na sešlost kroužkovatelů v Kostelci. A havrany k tomu. To bylo tenkrát, docela opravdu dávno. To brhlík od mlýna ještě nebyl na světě. Teď si mne prohlédl a odletěl jenom před vrata na bezinku. Tam začal pokřikovat, aby všichni poznali, že jsem vytáhl vyvětrat síť. Je to prazvláštní pocit, když vám nohy jak struhadlo obejmou prst. A zažil jsem taky, jak drobní králíčci zobákem útočí na ruku, jsou-li odborným chvatem polapeni. To je teprve síla.
Prospívá mi ta změna, že vidím zas jiné peří, než jenon rezavé slavičí. Chytají se střízlíci a když sleduji web odchytů v horách, vím, čeho se v zahradě dočkat. Jsou to teď právě ti střízlíci a králíčkové. Musel jsem poprvé z kabinetu donést si lupu. Ražba nejmenších kroužků už v očích tolik neostří. Nestěžuji si ale. Jsem rád, že u sítí mohu dál hloubit vědomosti. Chytají-li se ptáci po jednom, je času nádherně k nespěchání. Dělat vše důsledně a hledat po peří zajímavosti. Ale nezdržovat nijak nad limit. Pospíchají po cestách dál, až na toho brhlíka. Mapu, co měl jako mladý pro toulání, dávno zahodil. Nikam už nepoletí. Slušel by mu nápěv, co kolem děti produkují: „Není kam se hnát!“.
