Tančil jsem na plese, je to už dávno.
Naděje jsou pověstné nejistotou a odešlý víkend jednou takovou žil. Možná tomu jen uškodil čas, ale možná byla planá.
V místě byl slavík už jenom jeden, po samici s rodinou slehla se zem.
Co bych chtěl na samém konci června? Vyváděné rodiny jsou v pohybu a kde prostředí navazuje v zápoji, může být zítra pozdě. Pozítří ještě později a to je tento případ. Je tam ale hezky a těch pár metrů do místa senzace z roku 97 jsem v závěru pobytu musel popojet.
Po cestě domů jsem přemýšlel nad úspěchy, které mi ornitologie dala a pak jsem zalistoval i v neúspěších. Myslím, že je to správné, když štěstí naslibovalo pomoc jinde a slovo prostě jen drží. Dojde i na mne, bylo tomu tak už nejmíň … několikrát, v ježdění za slavíky.
Pták v místě byl slavíkem obecným, o jeho prapředcích nevím ale nic. Peří měl utřísněné od krmení, to mohly být ty „znaky“ v objektivu.
Starý Ples. Jak je to dávno. Co všechno pro mne ornitologie od těch dob vyčarovala! Návrat k Jaroměři byl krásný a užili jsme příležitosti. Nevěřím, že máme vybráno a že nám téma už odmítne nalít. Je to určitě jenom testování, zda o výsledky příští vůbec stojíme. Jasně, že ano. Klidně už zítra.
