Ne, nejde o parodii na počasí, že máme pořád zimu. Jde o tradiční nevyslovený dotaz – co jsem přes čas odpočinku dělal, když sezóna nová stojí ve dveřích.
Splněno mám a myslím si, že verdikt bude stát za to. I když to pološero v hlavě se změnilo teprve před chvílí. Rozsvítilo se mi. Budu ale tajemný jak pověstný hrad v Karpatech, objev představit nesmím. Čeká mne tak u slavíků letos práce dvojnásob než jsem mínil a začít musím už dnes na sněhu. To nejspíš v té polozimní krajině už některý bude. Důležitější jistě pro samotný Kalendář návratů než pro práci přidanou, ale učinit kroky musím.
Věděl jsem včera od rána podle hlavy, že něco konečně přijde. Slavíky v ní nosím celý rok, stačí do obsahu zalovit. Ono už mírně zaznělo posledně ve vysílání, ale popravdě – to jsem až v takovém propojení indicií nečekal. Diskuse se vztahuje k migraci slavíků a nejen jich. Chodil jsem do archívu, do textů cizích, prolézal křížem kráž web „Sedla“ i poštu ze „Sedélka“, přibral poznatky ze slavičích nocí o prázdninách, pak vletěl do jednoho grafu a pak už vše jelo jako dráha. Jen my všichni kolem – zdá se – jeli jsme kolejí jinou, kamsi do depa. Přijde až úsměvné, kolik odpovědí a na jaké otázky se v tu chvíli vykreslilo. Zodpovědět tak lze najednou chování ptáků v terénních překážkách, fenomén nenachytání na jaře, původ jarních slavíků dvouletých – takzvaně průtažných, i vysvětlit slovo „rojení“. Migrace slavíků je, víc než co jiného, kombinací vzorců chování s odrazem na odlišnost tahu podzimního a jarního (slovosled je zde správný).
Už posledně jsem uvedl, že jde o dvě odlišné záležitosti, jako by se mi snad k hlavě světlo už přibližovalo. Teď kdybych přešel do sklepa, zůstanu nejspíš svítit.
Co s událostí dál? Přibyl sud energie na práci pro novou věc. Když se ohlížím, nejspíš pomohla euforie ze setkání, protože emoce rozcházím ještě teď. V roli vždy držím dlouho a to mne tentokrát příhodně vyhnalo do obrátek. Nyní klíčová slova pozapisovat a nechat světlo odejít. Co mi to dalo práce! Pokud čtecí brýle neblafují, pražce na trati nestihnu chviličku možná ani počítat.
Následně jsem i pochopil, proč se na věc nedalo přijít. Je to podobně, jako když do počítače přeinstalováním zazdíte staré viry. Kdybych neměl odchytáno v horách a nepřešel poté do nížiny, kdybych v obou příležitostech pospával víc než uvažoval – v mlze, dešti i vařících se nocích, kdybych myslel víc na železo než na slavíky, a kdybych neznal hlavu, že v pátrání tradičně nesleví, moment rozuzlení by nepřišel. Vše opět úsměvně upracované jak celých čtyřicet ptačích let. Mám dávno vyzkoušeno, že posun může přijít i do témat nesčetněkrát přežvýkaných. Těším se, kolik pozornosti k rozuzlení strhnu, až v knize slavičí v pravý čas zakřičí.
Mne čeká práce, vás to čekání.
