Když už tehdy zavedli, nezrušili jsme ji ještě. Je pro lidi, co volají „na pevnou“. Musí ovšem v noci, ve dne nezvedám.
Zavolal kolega dávný a měl připravenu řeč. Ukotven je v pobočce východní a prožili jsme spolu dost až hodně. Řekl mi: „Člověče, Pavle, ta slavičí stránka, co máš na internetu, to je balzám v týhle době. Chodím jen někdy, ale pak vydržím tři hodiny číst“. Už nekroužkuje, ale něco na něj povím.
Jak už to bývá v naší činnosti ptakozpytecké, těžko většinou připsat si prvenství objevná, co týče se chytání pro kroužkování. I já mnohdy opravdu váhám při věcech, které jsou poctivě objevem vlastním, zda bych vše následně obhájil, kdyby se způsobilý ozval. Vezměte – kolega jiný dávno před „výbuchem slávy“ chytal a chytil samici modráka do sklopky na zpěv. A i když vše zapadlo, byl by on otcem způsobu, který jsem v novém století dotáhl k takové dokonalosti a činím si nároky na poplácání. I v knize se téma odzrcadlí. A byl by můj včerejší host na lince objevitelem jiným? Před horskými odchyty, využívajícími jedinečnosti okamžiku ztížených tahových podmínek, to byl on (jezdíval ke mně na modráčky), kdo zažil za chumelenice na prahu máje „padat“ z oblohy do příbřežní rákosinky jednoho modráka za druhým (viděl ze zaparkovaného auta, i poté, co vyběhl ven. A také je slyšel, takoví ptáci se totiž v panice ozývají). Několik málo minut trval úkaz a nikdo by chvíli po tom na vysluněné roztávající zemi ničeho nevyznal. Ptáci se kvapem vpíjeli do koridoru a on pořídil „záclonou“ jediného.
Vzpomínali jsme na „odstolovníky“, které už nepotkáme, protože to nejde a nikomu se to dodnes nepovedlo. Šílené, že se mne týkají už podobné momenty. Řekl jsem, co za součinnost budu chtít delší čas po klávesnici tady. K titulu prvnímu říkal, ať ho pověsím. Lidi, že se aspoň připraví. Dobře. Bude do terénu, pod jménem: Chytáme a určujeme slavíky. Prohlížím kolem další knihy, abych se vyhecoval, že smysl to přeci jen má. Nenašel jsem totiž – vážně – zatím jedinou, kde bych se neusmíval.
A pak přišla na řadu vzpomínka na VVT. Kolik jich bylo, ale jen jeden z nich stanul slavikářsky průlomový! Od Metuje v čase, kdy se už máj od staré řeky pakoval. Ano, smíšené páry po našich luzích a hájích sedají později, to jsem však tenkrát nemohl znát. Blesk z čistého nebe uhodil před partu kolegů sešlých a sjetých a v dráze výbojem vypálené, už šlo uvidět cestu.
…………………………………………………………………………………………………………………..
Záběry ukazují: nenápadně se rodící cestovní problém s následným nočním zásypem, zdokumentovaným ráno.
Od léta do podzimu je jen málo momentů, kdy ptačí migranti ve vzduchu opravdu nejsou, většinou ovšem letí vysoko a uniknou pozornosti. Například ale sýkory se drží v přeletech poměrně nízko a tím se prozradí pokaždé.
