Pár hodin chybí do půlky měsíce. Teď slavíci krajinami zní. Partnerky sedí na snůškách, mistři to jistí někde z rozhledny a zpívají. V našem parku letos budou nejvýš tři páry. Musí se počkat, než oboustranné výsadby (severní a jižní), nabídnou ubytování. Už to snad dlouho nepotrvá.
Potřeboval jsem najít nově alespoň jedno hnízdo k zdokumentování, a tak byl na řadě Slavičí háj. Lískovou hůlečkou decentně probírám kštice bylin a nahlížím níž. Zkušenosti vedou nohy terénem, radí, kam by šly rády, a kde je to zbytečné. Poslechl jsem je, a to už odskočil podrostem stranou rezavý stín. Kdybych si jej nevšiml, s největší pravděpodobností bych hnízdo přehlédl. Skryté je šikovně.
Samička se hned vrátila na pět vajíček, práce budou mít brzy oba dospělí dost. Když zpětně pak hodnotím volbu místa, nevymyká se tomu, co vím. Už ale k Rachvalům směřuje ohlášený déšť, čas vše zabalit.
Teď slavíci pějí naplno, teď choďte poslouchat! Jak se začnou v hnízdech ukazovat mláďata, zbydou ke zpěvu jen smolaři bez známosti. A i to bude k červnu zvolna odcházet. Ano, slavičí rok Česka zastavit nejde. Vím to už hromadu let. Tak jako stromy dávno po odkvětu, stejně jak vítr, co tenkrát prvně přišel po zimě. Kukačky v místě rozehrály svou tradiční partii, pěvci se musí mít na pozoru. Svodnice strouhy, vedoucí do Trnického potoka (všude je po noci voda), je po celém pruhu plna rákosníků. Přiletěli hnízdit.
