Na cestě k horám

Žádné komentáře u textu s názvem Na cestě k horám

Daleko? To vůbec ne! Snad malý kousíček před Domousnickou branou už pospíchá květen ke Klenici. Obrázky, co dnes dám, nejsou navlhlé aktuálním deštíkem, jsou ze včerejška.

Přes Slavičí háj, po okraji rodného města, vždycky táhli ptáci – byť byl dříve ekofarmou s kusem polní cesty. Zem je tu čistá, byl problém vypěstovat v ní kopřivy, jež si slavíci objednali.

Projdu-li severním dílem parku, vidím ke Zvolínku – rybníku, kde jsme se v dětství koupali.

Kde na malém dílku trávníku v sousedství hráze, viděl jsem první modrásky jehlicové. A tak musela kytička, semknutá do keříku, logicky skončit v slavičí knížce. S první sítí „Zetkou“ jsem v rákosí okroužkoval samičku strnada rákosního, jež tam hnízdila. Chytli a zabili ji v Itálii gurmáni, hned první zimu. Povede kolem rybníka v pořadí třetí naučná stezka. Psal jsem kus textu na tabuli, jež bude v pobřeží.

Sem odlétají jarní ptáci, a potom dál. K horám. Krajina se za rybníkem začíná vlnit a zklidní se až v Polsku. Je fajn sedět vedle pásu keřů, které jdou konečně slavíkům naproti, a kde proběhnou v sérii jarní noční odchyty. Zvědav jsem na výsledek.

Do keřů o kus dál už jsem se zkušebně zanořil, abych je prohlédl odspodu. Jak moc je klenba temná. Zvláštní svět. Nebude mnoho lidí, kteří se takto chovají. Když v dómech ztichnete, o pozornost si začnou říkat objekty, které kolemjdoucí nikdy neuvidí. Právě se do parku vrací pěnice pokřovní. Kde jinde by stavěla příbytek, než právě tady! V jižní části pak v travinách, kde šípkové keře nejnižší větve utápějí, už zpívá pěnice jiná, taky po novu. Pěnice hnědokřídlá. A v slivoních, co jich kolem cesty je, dávno notuje pěnice černohlavá. Schází Sylvia borin, bývá poslední. Rákosí rovněž je zatím poloprázdné. Cvrčilky někde na cestě, možná nedaleko. Jakmile máj doporučí krajině tančit – a ona uposlechne, proletí místem vzácný slavík tmavý. Většinou v tichosti vnoří se do křoví a nejbližší noc pobyt ukončí. Spěchá se hnízdit, ale člověk – rozumí-li takovým scénářům – může se do nich na vmísit. Ohromná je síla míst, když ji umíte vyčíst. Příroda je biograf neskutečný, a já už řadu let tykám si s promítačem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.