Odbydeme si onu hrůzu raději hned, ale u zlaté zůstaneme.
Tady je rozkvetlý Slavičí háj ze včerejška. Prvosenky, kterých jsou tisíce, už ale dokvétají.
Pojďme za barvami docela jinými – rehek zahradní. Protahuje prostředím pravidelně. Tady je sameček – a mohli by u nás i zahnízdit! Budky mají od ochránců připraveny. Jenže tito ptáci podle tuku mají ještě pořádný kus cesty před sebou. Kam? Kdo ví…
Dělají mi však dobře podobná setkání. Vrátila se první kukačka. Letos ji chytíme, kdyby čert na koze jezdil! Dostane kroužek.
No a – mluvíme-li o Slavičím parku, neměl by chybět slavík. Tady je.
Vrátila se kroužkovaná samička. Tady musím říct bez přetvářky, nepoznal jsem ji. Je po příletu hodně „samčí“. A rozměry také určování spíš nohy podkoply. Je totiž urostlá. Mám ale pocit, že samečkové se po odchycení chovají jinak. Tak, máme v „háji“ už dva kontrolované navrátilce!
A před setměním už bylo jaksepatří dusno. Ztratil jsem elektronický klíč od auta. Zamčeného, s plně staženými okny kvůli odpolednímu horku. Už jsem objednal detektoráře s čelovkou, a pak mne napadlo protáhnout se oknem do kufru a podívat i pod penál s kroužky. Bylo vyhráno! Ani alarm jsem tentokrát nerozhoukal. Vypnout bych jej muset mačetou. Pak už po cestě domů zbyl čas znovu na hezké přemýšlení. Mraky odtáhly, měl jsem jasno. Byl to nádherný polopracovní výjezd.
