Předem bych chtěl poděkovat za zájem o slavičí stránku. Dalo se čekat, že „jak to bude lítat“, na blogu bude živo.
Co bude dál?
Osvědčilo se nejvíc za roky výzkumu, nechat teď slavíky do míst nalétat, a připravit se na poctivé prochytávání míst. Zatím, i podle webu ornitologů, slavíků nikde mnoho není, ale každá další noc začne stav proměňovat. Po půlce dubna nás to uhodí přes uši. Ke konci měsíce už bude nutno skutečně tvrdě pracovat po hnízdištích. Kontrolou/návštěvou většiny lokalit jsem schopen už vyčíslit míru devastace hnízdišť. Zaniklo několik, není to dramatické. Některá nová určitě vzniknou.
Kdo by si myslel, že jsem na včerejšek už zapomněl, není to tak, a být nemůže. Zážitky ze setkání jsou silné. Jako odborník nejlíp vím, co ptáky všechno během života čeká, jak nelehké stanout za rok na známém místě. Pro mne snazší, u nich daleko obtížnější. A přeci se potkáváme. Tam, právě tam – je rozměr chvíle! Již dříve označení slavíci sice nenavýší seznam kroužkovanců za sezónu, pouze však krátkozraký, šel by touto cestou. Kontrolní odchyt je bankovkou, od přírody vstrčenou do peněženky. K utracení dle chuti. Sám efekt investuji podílem. Část k pověřovateli z Prahy, druhou pro sebe. Do archívu svého, do koše vzpomínek a vztahu k místům. Jak vidno, magnetická nejsou jen pro mne. I ptáci o ně stojí, vzdáleni kdesi k nutnému přežití. A to je i případ včerejšího slavíka z kontrolního odchytu. Přečtením značky a následným vyhodnocením údaje bohatneme. Vidíme o kousek dál. Nebo vzešel i nějaký otazník, ale tak to chodí. Tuží chuť po vědění dalším, příběh je teprve rozečtený. Volám si do hlavy na pomoc zkušenosti z odchytů předešlých, aby napověděly, jak objevený oříšek uchopit. Jak se s ním popasovat, dostat k jádru. Jedete krajinou, a říkáte si – jak to, že dokáže na takovou vzdálenost přivolat k sobě své děti? Nechme dnes příspěvek nedopovězený. Tímto nádherným otazníkem.
