Objev, průlom, zásadní posun v determinaci!
Nazvat by se to dalo jakkoli. Vyčkával jsem a tušil. Tušil, že něco přijde, když budu makat. A je to tady, snad už to mohu říct. Sedmatřicátý rok sezóny urodil krom menších momentů jeden zásadní. Nešlo by to ale bez čekání, bez fůry let předchozích, bez projití slavičí disciplíny jiné, pelichání (věnoval jsem se mu osm let). A teď by měla určitě naskočit opatrnost, kterou obecně moc nemívám a již jsem na to nejednou doplatil. Neuvedu zde, o co jde, musím objev ukotvit pod značku a pak teprve „otevřít tančírnu“. A tančit se bude všude! Našel jsem pro oba slavíky (Luscinia luscinia, Luscinia megarhynchos) „letní pojistku“ při (často) nelehkém stanovení věku, zejména u těch tmavých. Tuto se mi podařilo i fotograficky zdokumentovat pro doložení a obhájení nálezu. Chtělo by to jistě ještě více času k ověřování, než byl rok předchozí a tento, ale to se bude dít už setrvačně. Uvedu ji před ostatními do provozu nejspíše v Kostelci na kroužkovací celorepublikové sešlosti a vydám i tiskem. Znak – jak to tak bývá u živých exemplářů – nelze použít pokaždé, ale je-li, je jistotou, přes kterou opravdu nejede vlak. A to je sympatické.
A jen tak na okraj – ono jej lze využít v čase slavičího odlétání téměř vždy. S dostatečnými zkušenostmi.
A proč mne hledání tímto směrem nenapadlo už dřív?
Jednak jsem v předchozím výzkumu choval v sobě mýlku, ale hlavně – neuměli jsme chytat pod hvězdami! Abych nebyl na objev sám, poděkování patří též „nočnímu orchestru“, který se sháněním dat zásadně pomáhá. Láká slavíky ku „přečtení“.
Poznatek řadím v amatérské jízdě mezi desítku největších zcela zaslouženě.
