Dnes jste se se mnou právě zastavili u Března. Cestou z města proběhne pokus, kolik slavíků mohlo zůstat na hnízdišti hned v sousedství silnice, na níž byste se v tomto letním čase před revolucí mohli možná i na chvilku natáhnout a srovnat si hřbet. Dnes ani neutichá. Křoví je po obou stranách, slavíci „nízkolétaví“, nevím, kolik jich tady přežije. Tentokrát jsem ale prošmejděním obou krajnic nenašel (naštěstí) žádného. To ovšem vůbec neznamená, že výsledek odchytu – jeden starý + jeden mladý – není ovlivněn právě auty.
Na obrázcích máte možnost dále vidět stav, kdy se rodiče již věnují sobě (pelichání) a mladí jdou svojí cestou. Proto současně netvrdím, že případní sourozenci (alespoň někteří) nemohli již odletět na potulku.
Dospělý pták, po zvážení a zápisu stavu výměny peří v křídle, byl znovu puštěn, aby demonstroval, jak těžkopádným je v tomto stavu obnovného procesu. Zejména pro tento fakt staré slavíky po proběhlém hnízdění nikde neuvidíte, schovaní jsou v hustém patře křovin či bylin. Pelichají něco málo přes čtyřicet dnů, ale jak zjištěno loni při letních nočních odchytech, vyrazit mohou někteří v stavu, kdy den, dva do ukončení výměny schází. Dlužno ještě poznamenat, že první z dospělých slavíků zmizí už po půlce prázdnin a my dnešní zastavení právě končíme. Od závory jedeme vlevo – směr Sukorady a dál…
