Nedostanu se k slíbenému textu z časových důvodů, bude jindy. Nelze takovou věc psát ve spěchu.
Náhradou vám předkládám dárek pro pana učitele Brože, u něhož se večer sejdeme za podpory pěveckého sboru Stojmír-Bendl. Jde mu na 99 a vážím si jej. Mimo hlavní profesi je básníkem s množstvím sbírek, mám je podepsané všechny. A přicházím-li na ta místa za slavíky, úhledně srovnaná slova básníkova mne tam potkávají. Zvláštní.
Děkuju pane učiteli i za vaši statečnost. Že mi můžete být vzorem – říkat věci tak, jak cítíte. I když vám báseň pak v tom místě nevezmou. Co na tom. Ostatně – zažil jsem to s knihou v jedné zdejší vesnici u Žantova podobně. Ale ten svobodný pocit, že konečně můžeme – za to stojí.
A tohle Vám přinesu. Zhmotněné obrázky básní o krajině nás obou, roztřpytěné vodou z Kněžmostky.
