Dobrý předprázdninový den, vážení!
Každý blog je jiný, každý blogger stejně tak. I zdejší slavičí stránka prochází tvářením za pochodu. Vy zatím neprotestujete, vždyť změny jsou decentní. Dále vás budu šetřit od svého soukromí a také od politiky, přestože bych i ji glosovat dovedl. Ale nemusí kupříkladu být každý z vás nyní příznivcem nově vynucených „Náměstí“, já jsem obrovským! Pojďme ale jinam.
Protože se chystá setkání u „Básníka kraje“ pana profesora Josefa Brože ze Lhotic (už zítra) – v čase, kdy se k němu blíží děvětadevadesátka, uchopím příspěvek tak, jak mluvívám s ním. A myslím, že slavíci, krajina/domovina – i vy, si to zasloužíte. Na prahu školních prázdnin, kdy světlušek po jejich domovských stráních nedoměrno! Kdy slavíci v notových řádcích zvětrali poslední list. Kdy jejich průvodce cítí, že s rokem lidí se zas něco podstatného stane. Podetne se první obilí, v Bousově vylezeme znovu na čapí sloup – a noci? Ty budou k pospíchajícím slavíkům brzy zas vyzývavé. Zůstanu s nimi (slavíky) zas, co to půjde a doprovodí je i tento blog. Znovu se podíváme do temných slují, kde handlují se šaty. Zkusíme stihnout mladé – a pak už opravdu přejdeme k nocím. Tam se v mé závislosti odbudou poslední doteky rezavých pírek, tam se o ranních zroseních za nimi nakonec dodíváme. Jak k cestám i letos přistoupili. Jak s životy znovu si naloží.
Tak přijďte večer.
Děkuji za vaše přicházení, nepsal bych jinak ten blog.