Kdo sem chodíte z okolí a znáte oblast „Od Humprechtu k Jizeře“, psaní je hlavně pro vás. Podivte se.
Když jsem se slavíky začínal, vůbec jsem netušil, že se pohybuji v území nekompromisního předělu ve vztahu k osídlení druhem.
Severovýchod Mladoboleslavska – to je prostor k mé specializaci doslova unikátní. Očima Cimrmanologů hleděno k dobití severního pólu to vychází podobně a spoluautor JC by to řekl nejspíš za zbylé: „Jediný krok má v místě význam zásadní!“ A tady taky. Na správné kótě, když jej učiníte, všechno je najednou jinak. Stačí najít to místečko v Hněvousicích, Kněžmostě, na Solci, pod Dobšínem, v Sobotce. Udělejte krok a jste bez slavíků! Nevadí mi, že to odnesl Český ráj a krajiny za ním, on má svých třipytidel dost jinačích. Má krajina potřebuje zpívat zpěvem nejkrásnějším, přicházejícím z Polabí.
Takto a podobně bych mohl zde slavit slavíky dlouho. Já ale doplním odbornější…
Tu a tam odněkud zavolají za pomyslnou vlnovkou, že jim snad zpívá slavík! Že to tu nikdy neslyšeli. Když pošlou záznam či osekáváním vyloučíme možnost záměny, radost může znít. Většinou jde však o chvíle pomíjivé, zpěvák se unaví a z místa zmizí. To kolem Bousovů, Sukorad či v Bakově nad Jizerou, tam to je jinak. Tam lidé slavíky znají a se zpěvem po dubnu počítají. Jak neskutečný rozměr neviditelna! Nejde však o žádný zázrak, výzkum už odpověď zná. Nade vše největší úlohu hraje tvář zmíněných krajů. OTEVŘENOU krajinu žádá král ptačích zpěváků! A pak, pokud by mohl mistr přiobjednat, pak kdesi zeměpisně mělčeji. A k místu usazení konkrétně docela? Spadané listí je podmínkou podmínek! A také pár keřů. Kopřivy, chmel a psí víno, břečťan či ostružiní. Když něco z tohoto místečko má, rozhodnuto je o zastavení hned. A kdyby strom vyšší za pódium mohl tu jediný stát, radost by vzešla převeliká. A bude-li dřeva dubového, listí to, dostane pro hnízdo přednost.
Není v přírodě nic jednoznačné. I naše objevy musí stát na výjimkách. Téma je živé, tudíž proměnlivé. A dobře, že výjimky jsou. K zaujetí i k pobavení. Nutí v tématu probudit se, kdyby snad náhodou po množství roků, tužka vám kmitala v zápiscích automaticky. Praští vás přes prsty, vytahají za uši a poručí začít od začátku. Důsledněji. Kývete – že ano, že chybu uznáváte, a že už na cestě budete pozorným, neospalým. Je to nádherné putování. Dovzdělávání i radost z nabytého.
A psal-li jsem dnes hlavně k zdejším, upozornění na závěr pro diáře: „Následovat budou besedy (v březnu například s populárním regionálním ornitologem Pavlem Kverkem o čápech a dalších druzích českého ptactva)“.
To napsal Kamelot v Mnichově Hradišti a konečně je to pravda. Nikdy jsem ve městě nevystoupil, nepočítám-li besedu v Jednotě bratrské. Tak si březnové upřesnění – chcete-li – ohlídejte, bude to hezké. Jak přál si pan starosta, vezmeme čápy – to především, když město vídá je na kameře, ale slavíci, ti svůj díl utrhnou též. Vždyť lokality – Skalní sruby Jizery, Dolce, dobrovodská Mohyla, ale především místo příběhu Slavíka z dubového lesa, přejít mlčením nelze. Tím také zahájíme slavičí sezónu 2019 a zmíním i vycházku za ptačím zpěvem.
