Světlo za tunelem
Slavíci na mne zavolali. Šel jsem zkusit, jestli bych to ještě uměl, jestli to bude bavit. Vždycky to je tak v mém životě, jde sice o souhru náhod, více v tom nehledat, ale prostě – rozkopnou se dveře, vejde a zasáhne. Dům byl postaven, republika se na nohy stavěla též (od revoluce už daleko) a přišel poslední duben… U Bousova zazpíval slavík a já se sháněl po náčiní. A pro chytače to měl být den jak řemen!
Na místě, kde jsem před lety začínal a natáhl první sklopku, teď to jen klapalo! Ani jsem červy navazovat nestačil, co se toho dne dělo. Kolik tam muselo být ptáků! Dnes vím, že takové dny opravdu existují. Obecní, tmaví, červenky – zabalit to prostě nešlo. A když u kačenárny pod síťku vlezl i brhlík, bylo „navázáno“.
Pauza předchozí velmi prospěla, najednou jsem začínal nanovo. Hledal nové fígle v líčení, více nad prací přemýšlel. A i když jsem ten rok „rekordy netrhal“ a po hnízdění náčiní sbalil, na sezónu další už jsem se těšil.
402 ptáků a 52 druhů okroužkováno, tři druhy slavíků: obecný, tmavý a nížinný modrák.
Na červenské kose jsem poté nachytal otavní bekasiny. V Panské zahradě Horního Bousova kvíčaly v zimě na jablkách. Zvonohlíky v pelyňku koncem léta, rákosní strnady na zimovišti.
Z hlášení vidím jedno smutné.
Loni jsem označil krom té kontrolované jedinou poštolku a ta se zabila nyní o dráty na Nymbursku. Šlo o změnu zimoviště, u nás kroužkována 15.12.90, nalezena 27.12.91.
A další smutný výsledek.
Chytil jsem sklopkou u silnice káni lesní v roce 90 a řidič z Nové Paky ji našel sraženou u Sobotky ještě v té zimě v únoru. Znáte, jak tito dravci slétávají nad silnici těžkopádným zhoupnutím, to se jí stalo osudným.
Tak končí rok 1991.
