Tenkrát na podzim

Žádné komentáře u textu s názvem Tenkrát na podzim
Slavíci byli už toho roku pryč, ale z krajiny se mi odejít nechtělo. Po léta jsem měl dluh, scházelo mi vidět místo, kde končí cestu drobná Kněžmostka.
Vytéká z Žehrovských lesů v Českém ráji v místech kde zem je měkká, smrkový vysoký les a kopečky mechů.
Znám ta místa z dob, kdy jsem měl chuť chytat a kroužkovat všechno. Dělal jsem si ten koníček zajímavý.
Byl jsem v těch lesích pozorovat hýly, abych je zažil na hnízdišti. Bylo tam ticho, nádherné lesní ticho, kdo to zná. A pak jsem je uslyšel jejich tiché a smutné hlasy. Hodili se tam svým vystupováním ti úhlední ptáci. A kolem putovala Kněžmostka. Mrňavá a čistá, nezkažená. Ale špinit ji nebudu ani já teď, vždyť na středním toku žijí ještě raci!
Pak ale vstupuje do betonu, jedna z těch hloupostí socialismu. Panely ji vedou napříč plochou krajinou okolo Koprníku co nejrychleji k řece. Co s vodou v krajině?
Našel jsem si před dvěma lety v máji čas a zašel tam do zbytku křovisek. Úzkých, jen coby k vodě se přimáčkly. Ale slavík tam byl a já v tom novém místě zažíval úplně nové doteky krajiny.
Ale k tomu dluhu…vydal jsem se k soutoku do Bakova nad Jizerou.
Protékala kolem a moje pocity byly už zase zvláštní. Jako u soutoků všech, které jsem za život viděl. I sebemenší jako když se přepeřská Pteč vylévá do Klenice. Dvě šňůrky, které se v krajině měly potkat. Každá docela na jiném místě v počátku přivázaná.
Kněžmostka mi v Bakově přišla odevzdaná. Už kousek nad soutokem. Protekla u mlýna přes staré stavidlo docela váhavě. Vy ji na obrázku vidíte vpravo jako malý zářez v pobřeží.
A přeci se mi odchází těžko. Silně mne ovlivnil seriál Zpět k pramenům. Vůbec mne v životě ovlivnily zajímavé věci. A zajímaví lidé. A děje se mi to stále jak vidíte podle otisku seriálu.
Tenkrát na podzim jsem z té mojí krajiny pochopil zase o něco víc.
Viděl jsem nedávno v rohatských Horách jednoho z bělopásků. Vzácného motýla dříve mi neznámého.
Nevěřím, že když si člověk svojí zvědavostí pořád o něco koleduje, že by ho příroda pustila s prázdnou. A každá příležitost doučuje. Najednou se o objekt víc zajímáte, najednou je tak trochu váš. Čerstvě váš.
Padnul nedávno dotaz, kdy něco pro lidi připravím. Kam byste mohli přijít si poslechnout. Je pořád sezóna tak nechystám nic. Mohu alespoň s předstihem pozvat na podzimní přednášku do Dobrovic. Pozvala mne tamní muzea a podílet se budu i na výstavě. Ostatně přednáška je navázána k události.
Je spousta času, ale kdo to máte blíž tak si poznamenejte. V Dobrovici jsem slavíky nikdy ještě nepředstavil.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.