Než abych doplňoval obrázky k předešlým článkům, rozvěším je sem a doprovodím slovy.
Vraťme se do minulých dnů k odchytům pelichajících slavíků.
Budu se snažit o doprovod srozumitelný pro všechny.
Podívejte se na dva typy prostředí, kam se slavíci uchylují k předodletové výměně kabátů.
Jeden obrázek ukazuje lokalitu „Rybník Střípek“, jeho pobřeží, kde slavíci hnízdí pravidelně a jeden z páru (sameček) pak obsadil tuto bylinnou „předzahrádku“ (od cesty vpravo). Ta jej bezpečně schová a nasytí.
Kroužkovatel se snaží zjistit, kde – a zda vůbec – tu pták je a pokud slavíka potvrdí, zahájí odchyt.
Když je dost zkušený a trpělivý, končí to výsledkem.
Vidíte, že slavík mnoho peří na sobě nemá, staré (světlejší) mění, nové (tmavší) narůstá. Létat mu nejde, proto se ukrývá. Dvaačtyřicet dnů intenzivního krmení i péče o nové peří. A pak – vzhůru k obloze do prázdninové noci! Hliníkový kroužek, který jsem mu prve připevnil, se vydává na cestu a jednou se podobnou vrátí. S přispěním štěstí.
Teď se však pelichá tak pojďme ještě na místo druhé.
K Jizeře poblíž Veselé. Tady se nabízí prostředí k pelichání naprosto komfortní.
Temná, neprostupná džungle tvořená topinambury, divokým chmelem s příměsí kopřiv je pevností spolehlivou. Slavík zde poskakuje ze stvolu na stvol, pobíhá po zemi, která je převážně holá v hrabance, potravy v ní je na trakaře.
Nevědělo se o tomto chování před odletem. Až díky možnosti pracovat s přehrávkami se mému výzkumu podařilo fenomén odhalit. A též se naučit slavíka chytit. Na tři – čtyři minuty, než u něj provedu potřebná zjištění.
Tady ho vidíte. Jde o samičku, která má konečně všechen ten zápřah s hnízděním za sebou.
Dnes už dokážu vypočítat přibližně čas, kdy peří doroste a ona odletí. I tento slavík s největší pravěpodobností opustí hnízdiště ještě během července!
Dám ještě jeden obrázek stejného pro uchování textu v paměti.
