To od vás zaznělo několikrát a já si toho vážím.
Konečně dnes ráno mne to dohnalo. Ptali jste se, jak je možné, že vydržím obě akce tak živě komentovat, že to přežiju vůbec. A to nevíte, že mezi tím jsem ještě v Bělé u přátel měl „přednášku“ k chytání, co nás čeká.
Teď jsem už znovu živ, ale nějak se to „sešlo“. V krku přec divný tlak, hlasivky utahané, ale vzpomínky na včerejšek jsou heřmánkem pravým.
Přišel jsem sem k blogu dnes hlavně proto, abych vám ještě znovu poděkoval.
Já vím, děkujeme si navzájem, ale je to důležité. Po loňském ročníku jsem myslel, že zájem opadne. Dnes vím, že to je obráceně.
Chodíte na blog, jak jste mnozí zmiňovali a tak tady je místo nejlepší k prohlášení, že za rok se s vámi zas s chutí sejdu. Jen dětí co přišlo! Propagaci jsme rozdali do poslední samolepky, snad vás obohatí.
A teď ještě k té společné slavičí noci..
Řekl jsem narovinu, že nemám toto zažité nějak víc, že se jdu učit s vámi. Ano, vidíte, že ač jsem s úspěchy z let starších vyrukoval, pokoru držím. Byl jsem totiž chvílemi překvapený jako vy.
V noci jsem přemýšlel o událém a liknavý začátek koncertování způsobilo opravdu na ptáky tlačící nesetmění. Ten skvostný měsíc. A možná i datum je ještě mladé. Pak ale začali a zážitek přispěchal k té cestě při Klenici. Ještě, že jsme neodešli!
Mnohdy je to tak a vy to znáte ze svých životů. Přestáváte věřit, masírujete se možnými pochybeními či neznalostí a ono stačí vydržet či upravit taktiku. A to je fenomén, který dobrodružnost k počínání báječně přisypává.
Přijeli jste zas ze všech koutů. Člověk žasne jak to, že se zvednete kdesi, sednete do auta a jedete kus světa kvůli kousku křoví.
Viděl jsem děti, jak visí očima na větách a oceňuji zpětně, že jsme podnikem, kde mohou hladit po peří ve chvilce před odletem. Zdůvodním si to vždycky. I proto tam jdou.
Kolik již takových prošlo tím společným časem za osmnáct vycházkových roků! Kde jsou? Už rodiči i obdivovateli?
Vím podle sebe – je to důležité. Rozdám-li po cestě úkoly „“starým““ bardům“, aby jedinečnou češtinou pořídili zápis o kroužkování, ta oboustranná chvíle je k docenění. A rodiče nad námi v krocené hrdosti též žijí vteřiny nevšednosti.
Ano, tak zase za rok a jak jsem nastínil, mohli bychom do lesa. Toť svět zas docela jiný a v jednom z ročníků jsme takový už zakusili.
