Zastavil jsem se cestou z práce na jednom hnízdišti u Klenice a všechny tři plácky jsou obsazeny!
Proběhla první příletová vlna. Ještě do setmění jsem si jednoho chytil sklopkou klasicky, okroužkoval, na ostatní přišla tma.
Stalo se přesně, co jsem avizoval a nyní se to začne už rychle plnit. Slavičí zpěv bude znít mnohde. Lze tedy říct, že přílet je téměř v normálu, jen snad mohlo být víc prvních odvážlivců. Teď by se měly v slavičích krajinách už opravdu dít věci.
Fotku nemám, zapomněl jsem si přístroj doma.
Na té lokalitě s třemi páry za normálních okolností zpívá první z vrby u naší naučné stezky. Je starý, zkušený, je až tragikomické, jak si mne i po té africké pauze opět dokonale vychutnal. Působil jsem tam se sítí a přehrávkou naprosto trapně. Když jsem šel potmě už k autu u hřbitova, vyletěl si ještě za mnou do poslední jabloně a naplno se rozezpíval.
Já si na něj ale čas najdu v květnu a ono mu sklapne (doslova a do písmene). Zkusím ho sklopkou, v té ještě nebyl.
U toho chyceného (bez kroužku) jsem vyzkoušel nový způsob odchytů sklopkou a vyšel dokonale. Rychle, spolehlivě. Tento styl uplatním zanedlouho na větší akci. Jsem potěšen, že funguje, již jsem ho okusil loni. Teď ověřuji.
