Zažít Brno aneb Slavíci ještě nejsou

I když byl slavíků plný sál Moravského zemského muzea, v okolních luzích a hájích bude ještě měsíc klid.

Pozvu vás ale k ohlédnutí za setkáním, pro které by stačilo jediné slovo – příjemné.

Ornitologové z mnoha koutů jižního regionu přijeli do Brna, aby užili schůze.

Přednášku kolem poledne jsem začal příměrem, že vézt krále pěvců na jih Moravy je jak nosit sovy do Athén.

Přesto jsem poděkoval za pozvání a ujistil, že posluchači nového i tak se dozvědí dost. A pokračoval, že slavíky cenil lid obyčejný, ale i klasikové. Karel Hynek Mácha, Oscar Wilde, i Waldemar Matuška zpíval o madridských, když u toho litoval, jak život utíká a odtajnil pořádnou žízeň.

Upozornil jsem, že většina z těch oslavovatelů přes veškeré projevy úcty slavíka viděla jen krátce, anebo vůbec. Jak mám o něm ale zpívat já, když se s ním scházím pětatřicet let?! A hned jsem i dodal, že mi umožnili dovědět se dost a že něco z toho za chvíli předvedu, když pozvu do slavičí kuchyně, koncertní síně, do dětského pokoje, ale i do ložnice. To všechno se na 88 obrázcích pak během půldruhé hodiny opravdu stalo.

Na ohlas se zeptejte spíš místních, anebo ogranizátorů, já to psát nebudu, aby šlo uvěřit. Jenom řeknu, že jsem vystoupil jedním z nejlepších projevů.

Pak jsme chodili z hostitelem příjemným městem, pobyli u něj i noclehem (tedy u nich) a před polednem, kdy už se z pootevřených dveří kostelů ozývala kázání i tóny varhan, město jsme opustili.

Byl jsem v něm podruhé a potěšen. Nádherné předjaří, přátelští lidé.

A slavíci naši i jejich, dávno už k domovům na cestě vypraveni.

A čeho nade vše? 90 letá osobnost ornitologie doktor Karel Hudec mi v jakési samozřejmosti nabídl tykání. Toho si cením.

A ještě jednu věc třeba ocenit a Brno vyzvednout. Jan Skácel opsaný kolem kašny. Tak to mi opravdu udělalo radost!

Až jsem se s ním musel nechat zvěčnit.