Je čtvrteční večer, pár hodin po skončeném jednání se zdejší zemědělskou společností. K tématu je článek v Přání do nového roku – S kůží na trh.
Seděli jsme tam v pěti, tři představitelé firmy, já a dotčený časopis. Ovzduší bylo konstruktivní, přátelské, v některých tématech jsme našli shodu, jinde nikoli. Tak to i na závěr zaznělo v rekapitulaci a přidanou hodnotou je ochota dál jednat. Společnost se mi omluvila za určité věci a já zas ocenil otevřenost. Za text jsem omluvu připravenu neměl, není třeba, vysvětlil jsem rozhodnutí k napsání formou jaká byla zvolena a vyjádřil potěšení nad tím, jak tato pomohla. Můžeme jednat.
Protože jsem slíbil, že budete v obraze a vy mi za to občanskou podporou a protože jednání nebylo ani nemohlo být tajné, podstatu přiblížím.
Především jsem se ostře vyjádřil k zdejší radnici, která by měla na mém místě krajinu zastupovat odbornou i politickou způsobilostí, pověřením obyvatelstva. Já jsem musel sebe i krajinu hájit vlastní způsobilostí, o svém volném čase a z obyčejného přesvědčení. Musím však říct, že snaha tři témata diskutovat věcně a na úrovni byla přítomna. V otázce aplikace syrovátky jsme shodu nenašli, v případě kácení křovitého patra zasahujícího do zemědělských výměr ano, v případě záchrany mokřadních stanovišť jižně od Kněžmostu se rodí plán. Bude mne to stát další časovou investici, ale vždy se nechám zlákat velmi snadno brzy.
Společnost dodnes nezasahuje do cenného mokřadu a nechává jej fungovat po svém a nyní vyčká na moji představu a uchopení stanoviště. Už jsme sice jednou byli na podobné cestě, dnes už však nebrzdí postup omezení a v nové naději připravím plán.
Vážení, vím, že efektivní potřeba krajiny k hospodaření s využitím podpor není snadná věc a co nejlepší zhodnocení je nutností, nestačím však žasnout nad neschopností státu nastavit pravidla tak, aby vtřícnosti ke krajině nebyly firmám komplikací, ve výsledku pak nevýhodou, ale mohly fungovat. Proto se křoviny v místech, kde nemají oprávnění, neudrží. Ať si slavíci třeba upláčí oči! Kde to však jde, máme šanci. Unikátní mokřadní stanoviště u Koprníku budou aktuálně přečtena ve vztahu k druhové rozmanitosti a dle ujednání podprována. A to málo není.
Už jednou se mokřad podařilo zachránit, tehdy jsme na to byli tři, dnes přicházím znovu v daleko tvrdší době a v naději věřím.
Teď vám obrázky ukážu, proč jsem houpavé zemi uvěřil. Co to je za zahrádku i zookoutek.
Co za místo k nadechnutí! A dech to přidrží pořádně, ač třeba nevládnete všeznalstvím o přírodě – ostatně o takovém dodneska nevím.
Trápím se však věcí ze všeho nejdůležitější pro přežití. Proč to skoro nikoho nezajímá? Copak té nádheře nevěří? Vždyť tady kytky ještě voní, každá po svém, jak má nadiktováno.
Voda je v očkách narezle čirá, v předjaří a dál k létu pak plna žabích nadějí, co se sem táhly zdaleka od Hrádku. Přelezly po dešti silnici a teď už nevyhynou.
Vrátí se možná i vachta a znovu rozloží listy řašelinou, semínka poschovává na časy i hodně vzdálené. Tak, jak se tu kdysi k úžasu objevila. Vykvetla z hloubi močálu, když jsem kolem ulic na sítě rákosinu otevřel a vytlačil pryč. Jednoho dne tu byla.
A slavík modráček? Tak to by byl příběh hodně dlouhý. Modráčci se vrací a jako ptačí park u Bousova, i oni si hýčkají příležitost.
Skvělé! Gratuluji k dobře a nadějně nakročené cestě. A že většina společnosti mlčí? Vždyť to znáš… Nezapomeň – jediný jednající má větší sílu než tisíce mlčících. A když vytrvá, má velkou šanci na úspěch. V Tvém případě na výhru nejen Tvé osoby, ale hlavně na výhru KRAJINY(aspoň tedy místního kousku – ale z jednotlivých míst se skládá celá zem) Držím palce.
Děkuji za podporu i za ty palce.