Vím, že už mizí

Projíždím místa, kde by měli být, a hledám. Někde je klid a já vím, že už to tak do jara zůstane. Odletěli. Jsou to pro mne zvláštní chvíle, čas se s námi s nikým nemaže a běží. Nevím, jak to mají slavíci, jestli si ty změny uvědomují, spíš si jen žijí svůj život ze dne na den, z hodiny na hodinu. To já si to dělám zajímavé – tu je vyhlížím, tu zas chytám, tu se o ně strachuji, když vyvádějí a pak se bojím, že budou pryč. Ještě je ale dohoním, nejdřív na Žehuňském rybníku, kde budu chytat výkonnou aparaturou od půlnoci k ránu někde u trati, stranou rezervace. Ty táhnoucí. A pak v Jeseníkách, kde je doufám přiláká světlo za noci. Z výkonného reflektoru. Pak se vrátím domů a bude po všem. Jen ještě projdu hnízdiště, abych si poznamenal jejich opuštěnost. Po sezóně.

Jel jsem tuhle na průzkum a vybral místa, kde jsem ještě letos nebyl. Třetím v pořadí chyceným byl slavík z Března, kde jsem byl podruhé v životě. U Klenice v malé vrbině. A byl to ten nejrychlejší odchyt, jaký pamatuji. Klaplo to dokonale a měl jsem slavíka, kterého jsem mít chtěl. Aby byl už přepelichaný – den, dva před odletem (kdy chybí půl centimetru na dvou letkách, druhé a patnácté). A takový on byl. Tak jsem mu rozfoukl peří a zjišťoval, kolik má tuku pod kůží (je krásně vidět). A měl. Bylo to 2. srpna a já vím, že zítra 4. srpna už tam nebude. Dneska odletí. Měl potřebnou hmotnost a my si ho tady ukážeme. A taky na něm vystavím modelový příběh, aby se vám informace lépe dařilo držet.

Za pár hodin, jak se začne stmívat, nejspíš vyrazí. Polabím poletí dolů k horám. Šumavu myslím přeletí a do Alp se nepustí. Má fůru času i zkušeností z loňska, poletí víc na západ, k pobřeží. Moře přeletí kdekoliv, nebo doletí k úžině. Tam na druhý břeh třeba i uvidí. Kilometry se ale nasčítaly v křídlech a tak sotva dorazí k pohoří Atlas – na týden, dva, třeba i tři tam zabrzdí. Znovu se vykrmí, v tomhle čase jim látková výměna funguje jinak, přecpávají se, mají sklon k tloustnutí, tuk v těle přibývá rychle. „Benzín do motoru“. A potom přes poušť, to nebude jen tak. Sahara není žádná hromádka písku! Ale zvládnout se dá. Teď jsem si uvědomil, že kopíruju knížku, co jich ještě doma pár mám. Tam to všechno je. Tak kdo by chtěl vědět, jak to dopadne, nebo dopadnout může, najde to v ní. To jen, že čas se zase naklonil. Tahle věta se zdá být příhodným krokem k zakončení. Tak ho dělám.

Mějte se hezky.