Konečně jsem připravil text pro web VČP ČSO o tehdejším objevu.
http://www.vcpcso.cz/vzacni-slavici-od-stare-metuje/
Rád na to vzpomínám a je neuvěřitelné, kolik uteklo let.
Čas nezastavím – ani vy, letí opravdu jak bláznivý, ale je důležité v určitých chvílích zabrzdit a ohlédnout se.
Ušel jsem daleko od těch dob, bylo to pionýrské, ani monitoring přehrávkou tehdy nebyl, až později jsem objevil způsob, jak v prostředí odhalit mlčící slavíky. A že ti, jejichž partnerky inkubují v nejvyšším stádiu před líhnutím a pak i ti pelichající, tiší opravdu jsou! Jsou supertiší.
Musely přijít objevy, 33 let je k tomu výměr i pro tak pomalého člověka, jako jsem já, dostatečný.
…
Přidám veselý příběh.
Včera jsem v místní školce četl z knížky dětem. Podle mě uvítaly, když v druhé části setkání se mohly projevit. Některé přihazovaly myšlenku za myšlenkou, jiné nás šetřily. Když už se před koncem dosud mlčící hoch v druhé řadě odhodlal a přihlásil se, s nadšením jsem to uvítal slovy: „Tak vidíš, že máš taky čím přispět, ne, že ne!“ Vstal a řekl s namířeným prstem před sebe, že se hlásí tady kamarádka před ním. Není to síla?
(Večer přidám víc, třeba to, jak odjedu k prameni Klenice pro vodu na pokřtění knížky. Do jedné z konývek. Byli jsme tam tehdy s kamerou ČT právě s tímto kmotrem, tak to bude dokonalé, protože i slavičí hrdina se z toho pramene jednou během druhého odlétání z domova napil. Všechno se to po čase moc hezky potkává).
Změna: Já vás tam vezmu v samostatném článku, mám fotky z cesty pro vodu.
