Přátelé, jak zjišťuji, chodí vás na blog docela dost.
Jsem rád, že nás dokáže takhle svolat a informovat. Vybírejte si vždycky témata, která vám vyhovují, nebo čtěte všechno, to je na vás.
Dám taky brzy zas nějakou fotku.
Děkuji za účast a atmosféru na prvním křtu knížky. Doma jsem pak omylem opravdu v garáži málem vycvaknul tu druhou flašku s vodou z Jizery. Ono by se moc nestalo, řeka je teď pěkná.
Odešel z těch našich řad před pár dny Jiří Šavrda ze Lhotic. Dal jsem paní Šavrdové knížku s věnováním i jemu, tak nějak na dálku. Co člověk s tím nadělá. Tak si na něj vzpomeňte, byl to vzdělaný výborný chlap. Je to jak s tím hnízdištěm v Dubovém lese. Než jsem knížku dokončil, je po smrti. Tomu ale možná šlo nějak pomoct, panu Šavrdovi nikoliv. Vzpomínám na ty jejich účasti na Vítáních ptačího zpěvu, měli je všechny. Do poslední chvíle, dokud mohli. Je to blbý. Blbý.
Za pár hodin odjíždím na konferenci do Kostelce. Už jsem to tady psal, mám „Plkův syndrom“. Budu zítra těžko přehazovat výhybku. Ota Plk – znáte z pera klasiků – jak setrvával ve svých rolích!
Já tomu rozumím, mám to opravdu taky tak. Zdeněk Svěrák by se možná divil! Doteď nevím, jestli všechno dnes večer v knihovně klaplo. Snad jo. Děkuji Pavlu Kverkovi, to byl ten člověk, kterého jsem zmínil, že tam sedí. Ten, kdo nabídl pozemek pro slavičí háj. Je to můj bratranec. Vzácný člověk, zajímavé filosofie.
Děkuji všem, co jste přišli i kmotrům za pěkná slova a Martinovi za foukací harmoniku. Moc pěkné.
A dámám z fary. Vyšlo to. A Zděňkovi, že to nafotil.
Jo a ta druhá voda – z Klenice, tu jsem nabral po cestě v „Továrňáku“. To jen pro úplnost. Málem jsem tam spadnul, protože má vysoký břeh, jak se napouští Červenský rybník, voda neteče, spíš jen z něho utíká.
Na Červenohorském sedle odchyty budou končit. Asi že – docela dobrý rok i pro ně. Má to skvělou atmosféru a řeknu po pravdě: hodně jsem se tam o slavících dověděl. O tahu, kde to tady zažiju a ještě mi k tomu svítěj´! Tak bych jim přál na těch pár hodin, aby si ještě zachytali. Vítr pod křídla, dobrou pokličku, migranty pod horama čekající na tmu, pohodu za oknem, málo jelenů mezi tyče, slzu něčeho dobrýho na závěr a hodně rozkmitanou tužku při sčítání. A kliku pro příští rok!
A to je dneska od dálnopisu všechno.
