Ono ještě nenastává, ale co nevidět začne.
Vezměte tohoto slavíka z 12. června 2011.
Tak ten by mohl teoreticky popozítří letět! Byl bez hnízdní zkušenosti a promarnil ji i v roce kroužkování. Proto spustil proces už v konci první dekády června. O nic mu nešlo.
To takový letošní ze stejné lokality (Trní JC) byl oproti němu víc než o měsíc opožděn (17.července 2015). Tady je.
To ovšem byla samička, s hnízděním náhradním. Tam se muselo počkat.
Na těchto dvou případech jsme si ukázali výrazné rozdíly v předpokládaném odlétání.
Je velmi zvláštní sledovat, jak dva jedinci s tou nejlepší představou o budoucím hnízdění v čase návratu domů mohou dopadnout. A to jsou ještě ti šťastnější. Dožili se.
…
Jdu cestou k našemu háji a kout mi plní přesně to, co jsem od něj čekal. Mluví ke mně v každém čase a vždy trochu jiným tónem. To abych poznal, že čas se pro nikoho nezastaví. Každý den že v něm je jiný a život že máme k tomu, aby běžel. Kdo se u toho dokáže zastavit, bohatne o zážitky.
Vidím tam dnes docela jiné květy, špendlíky prohýbají větve k zemi a slunce pálí. Jak jsem si přál ještě nedávno při stavbě tabule, aby se chladno konečně spakovalo z ledové kotliny a nechalo přijít jaro. Tak to je pryč.
Právě tady, v Slavičím háji, začnu už za pár let studovat slavičí život. Teď jsem víc ještě kroužkovatel. Skončím jednou tak, jak jsem začínal. Nad hnízdy s mláďaty.
Slavíky jsme v místě udrželi, teď už by měl být každý další rok znát. A bude to zajímavé, jak se mikropopulace bude vyvíjet. Tady na Zahrádkách (tak se čtvrť jmenuje) je výhodou, že člověk může luxusně našlapovat po cestě a hnízdiště jsou jak ve vitríně. Mnohde jinde se brodím po krk v kopřivách.
Zase tam zpíval strnad a vzadu skřivan. Vlastenci. Proto dřív „polní lidé“ jim tolik fandili. Byli v té dřině s nimi.
A ozvala se křepelka. Když už vím od lidí, co se jim věnují, jak kohoutci po Evropě fungují během „hnízdní“ sezóny, už se nedivím, že tu zničehonic najednou takhle volá.
Zpěvní rákosníci ještě krmí mladé u potoka, který je bez vody. Ostatně – je to ten stejný Trnický potok, který jsme o suchu viděli posledně na východě, za hranicí kraje.
Potřebují slavíci vodu k pelichání?
Takovou otázku jsme minule nastolili. Když bych se podíval na vyprahlou Studénku – nevím, nevím, kde by tam k ní přišli.
