Když se líhnou u slavíků mláďata, samec nezpívá. Jsou tiší.
Přesto jsem v Slavičím háji utratil den, abych prověřil, jak to tam je. Máme dva páry a jeden ještě nedaleko za sběrným dvorem, letos jim to místo ještě stačí.
Naše dva páry jsou přečteny kompletně, tři ptáci s kroužky, jeden samec nový. Jedna z označených samic přisídlila, což je skvělé a ukazuje to na zvyšující se atraktivitu místa. Druhá pochází z roku 13 a byla označena pelichající (v poslední fázi výměny) čerstvě testovaným nočním odchytem na playback. Myslel jsem si tehdy, že půjde o samce a takové překvapení! Vzadu je samice nová – dvouletá, samec zkušený, chytit nejde.
To ale není k tomu titulku. Jde o věc jinou.
Snažil jsem se načíst pro lidi, až budeme zanedlouho odhalovat tabuli, jeden den pozdního máje, kdy klíčový druh už je trochu ze hry, co se týče hlasové kulisy. Perfektně ale zaskočily cvrčilky zelené, přesně pro ně to prostředí s vyčuhující stařinou a nízkými vrbičkami je. Bez přehrávky, ale přeci jen se mi dařili okroužkovat, jen ale tři samci. Když zapadalo slunce, začali cvrčet. Tak to máme za odměnu.
To ale ještě taky není k tomu titulku.
Kukačky. Máme je každý rok, kolik jich kolem je, vůbec nevím. Myslel jsem, že pěstouny hledají jen u rákosníků zpěvných, kteří tam jsou početní, a zůstal jsem koukat.
Slunce přes den nebylo, jen těsně před západem podlezlo tu roletu. Stál jsem na rohu pod hrušní a kochal se příčným pohledem na konečně snad rostoucí keře v našem parku. Na nízkou berličku, kterou tam máme pro dravce na zimu, sedla samice kukačky. Stejně nizoučkým plíživým letem přiletěl samec, zakukal a od keříku naň vystartoval strnad. Hlídal hnízdo, protože samice se šla podvečerně proletět.
Divadlo, které se strhlo, jsem nikdy neviděl. Strnad samci kukačky dokonale naletěl, hnal ho až za cestu, samice kukačky slítla dolů, sežrala jedno vejce a myslím si, že hned nahradila svým. Vidět kukačku takhle přistát do vysoké trávy naší savany, to byl zážitek. To už přilétli oba obecní strnadi a hnali ptáky pryč. Do hnízda jsem nekoukal, přesně na centimetr nevím, kde je. Pak ho snad najdeme a jsem zvědav, jestli strnadi vejce vyhodí, nebo hnízdo opustí, nebo uvěří, že obstáli a kukačkám budou pro blázny. V červnu, kdy – jak odhalily projekty s vysílači – už samci směřují k Africe, zatímco jejich potomstvo doma začíná teprve otvírat chřtán na pěstouny, staré kukačky opravdu odlétají! Není to neskutečné? Je to neskutečné!
Dal jsem strnadovi kroužek, abych ho příště poznal, kdyby lest snad společně prohlédli a hnízdo nechali.
Slavičí háj při svém mládí už hostí nejednu pěknou bytost.
Bažantí slepice tam žijí dvě, kohout haleká hned od naší lavičky. Zajíc do mě málem vrazil zvečera, jen nějak marně vyhlížím ťuhýky. Měli by tam být. Ale hlas divoké hrdličky hned přes cestu, to je záplata tuze pěkná.
Okroužkoval jsem i pěnice hnědokřídlé, jen strnad luční zmizel. A už se neukáže, výměra je menší, kolem nás vznikly louky. Co naplat.
Slavičí háj – na důchod ráj!
Snad stihne vyrůst do té doby. Ale slavíky už máme.
