Téma vezmu svižně. Ve snaze stanovit co nejvíc rozlišovacích znaků pro určování slavíků, hledám všude. Uznáme-li, že s věkem nestárne jen rohovina zobáku ale třeba i běháky, začne se nám při prohlížení znak formovat. Zatímco staří mají spodní část (chodidla) světle bledou a značně tvrdou, mladí a dvouletí to mají, jak ukazuje obrázek.
Jde o znak poměrně spolehlivý. A protože jsem chtěl být dnes krátký, je to vše, co jsem mínil sdělit.
::: Anebo ještě zamyšlení nad ornitologickými weby :::
Možná vám přijde divné, že slavičí blog teď funguje pružně až překotně, v porovnání s některými stránkami, kde poslední vklady jsou třeba z roku 2007. Takových je. A je to škoda. Každá stránka o přírodě může někoho obohatit. Já čtu všechny se zájmem. My tady taky zvolníme až nebude co říct a slavíci budou z domova. Teď by bylo škoda s nimi nebýt.
Každý dopisovatel je trochu jiný a vím o několika, kteří jsou projevem opravdu zajímaví. Mám rád, když čtenáře vtáhnou do dění tak, že se začne podezírat, zda v tom nehrál on. Slavičí blog by šel naplnit emocemi z odchytů i specifikací chytacích metod, ale tady jsem zkraje rozhodl, že tak činit nebudu. Neprospělo by to. Přijďte někdy spíš na besedu, nebo na jarní vycházku za ptačím zpěvem. Tam je toho dost.
