Byl jsem včera (v neděli) chytat na dvou místech, kde nemám letos výsledek a cestou zajel k růžím, kde ještě „nedávno“ byla poupata. Naběhl jsem si a nemohlo být jinak. Ležel tam jen tenhle obrázek.
Mezi plechovkami od piva se pod břízkami chystaly šípky a já dostal lekci. „Kdo pozdě chodí – sám sobě škodí“. Neměl jsem ale náladu zlou, fotky mám z loňska a příští rok se napravím. Rozkvetou.
Jel jsem za slavíky s kroužky, kteří mi chyběli do Knihy kontrolních odchytů. A vyšlo to. Jeden je už hodně rozpelichaný, druhý dosud nezačal. Teď jsou krásně ke čtení ty rozdíly v nástupu hnízdění či dokonce neúspěchy. Jeden nosí kroužek od roku devět a je výjimkou, potvrzující pravidlo. Nedrží totiž své hnízdiště ani k stáru a mění jej. Úspěšný ale byl, to ano.
Druhého jsem označil v roce jedenáct na protržené rybniční hrázi, zarostlé obřími babykami. Na rozhraní krajů. V roce dvanáct jsem tam nedošel, až letos. Byl tam znovu a peří z něj vypadává, jak v červnu tehdy. A je sám. Ovšem takového slavíka jste ještě neviděli a já s vámi! Tedy v roce jedenáct, když jsem ho kroužkoval, všiml jsem si „kapratého“ zbarvení, ale myslel jsem, že k tomu přišel jaksi „sezónně“ a náhodou. Vůbec ne! Vypadá zas tak a já si jej budu muset zařadit k „anomáliím“. Tedy k „nevídanostem“, jsme-li v Česku.
Jde skutečně o okraje per tmavě lemované, tvořící na hřbetě báječné vlnkování. Co mu říkáte? Je malounko „vlašský“.
A přec se takový neoženil! Je to ale na samé hranici rozšíření těžké, nevěsty zjara směřují jinam. Od kamenného Českého ráje, blíž Klenici střední.
Je tahle oblast hodně pod tlakem, narozdíl od území severního, ale neměnil bych. Jahody s ostružinami tu na jazyku chutnají o něco déle. Nikde nemají olše tak červené kořínky, v proudy namočené, jak na soutoku, co jsem chytal včera. Rozemnul jsem si listy tužebníku a vydržel s tou vůní pod kůží do večera. Tak je přítulná! Humprecht přečuhoval přes rám toho obrazu špičkou s půlměsícem. Jedu-li na Bousovsko, vidím jej odevšad. Komedianti křičeli od kolotočů z repráku u koupaliště a navodili vzpomínku na „Přijela k nám pouť“. A točilo se to právě u Humprechtu ve Vesci. Dávno tomu.
Ale slavíků, těch je teď v kraji víc, než tenkrát. A to bude nejlepší způsob zakončení dnešního vkladu. Klidné léto všem, můžete-li si takové dovolit.
